6 C 310/2023-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 14 290 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 8. 2023, která byla uzavřena mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], na níž byla pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2023 společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 25. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [spisová značka] (dále jen„ smlouva“) na jejímž základě byl žalovanému poskytnut žalobkyní úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal jednorázově uhradit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a úroku ve výši 295,89 Kč, přičemž poskytnuté peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně na účet č. [bankovní účet] a tento se celkovou částku zavázal uhradit nejpozději do 24. 6. 2022. Žalobkyně uvedla, že úvěr poskytla její právní předchůdkyně žalovanému na základě jeho žádosti o úvěr, podané prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na níž se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, načež právní předchůdkyně žalobkyně prověřila jeho schopnost úvěr splácet, následně mu zaslala v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy a žalovaný jej odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS ([číslo]), který mu byl přidělen na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon a tento kód tak nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně nehradil dle smlouvy řádně a včas, když neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném celkem částku 14 290 Kč, jež je tvořena jistinou ve výši 10 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a úrokem ve výši 295,89 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato byla posouzena na základě lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI, přičemž na základě této lustrace nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru č. A053A/395479 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 25. 5. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, přičemž tento se žalovaný zavázal uhradit jednorázově spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 997,06 Kč a úrokem ve výši 295,89 Kč, přičemž bude-li překročena doba splatnosti úvěru, bude poplatek za jeho poskytnutí činit 3 994,11 Kč, a tento úvěr měl být uhrazen nejpozději do 24. 6. 202, přičemž totožné skutečnosti vyplývají rovněž z formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru. Doba splatnosti úvěru činila 30 dnů. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 vyplývá, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena byla postoupena na společnost [právnická osoba] a následně ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 7. 8. 2023 se podává, že společností [právnická osoba] byla pohledávka postoupena právě na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2023. Předžalobní výzvou ze dne 19. 8. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě celkových 27 236,18 Kč. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne. Žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. 4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). 10. I přes to, že žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla dovozena z lustrace žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI) a na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, musí soud konstatovat, že žalobkyně své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nedostála. Žalobkyně v žalobě uvedla, že k tomuto nenavrhuje žádných dalších důkazů, přičemž ani tyto výpisy nebyly žalobkyní předloženy. Již z toho lze dovodit, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala příjmy ani výdaje žalovaného. K tomuto musí soud odkázat na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to v § 78 odst. 2 na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování