8 C 92/2024-24 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 17 797,85 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, uzavřených dne 25. 10. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které měl žalovaný vrátit v 52 týdenních splátkách do 24. 10. 2021. Žalovaný však nedostál svým smluvním povinnostem, když úvěry nesplácel řádně a včas. Původnímu věřiteli zaplatil pouze částku 17 300 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaný již ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho.2. Dne 6. 6. 2024 bylo doručeno podání ze strany zástupce žalobkyně, ve kterém bere žalobu částečně zpět, neboť po podání žaloby žalovaný dne 28. 5. 2024 uhradil žalobkyni 1 000 Kč. Soud tak řízení podle § 96 o. s. ř. zastavil.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 10. 2020 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 25. 10. 2020 uzavřena smlouva č. , tel. číslo, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 16 333 Kč sestávající z úroku ve výši 10 201 Kč, poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení v částce 2 072 Kč a za flexibilní splácení ve výši 2 560 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet v celkem 52 týdenních splátkách po 699 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena v částce 684 Kč. Celkově tak měl žalovaný věřiteli zaplatit částku 36 333Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 167,11 %, úrok byl sjednán ve výši 88 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalovaného, že převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 20 000 Kč. Žalovaný však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnil dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když do 27. 7. 2024. zaplatila pouze částku 17 300 Kč. Dále pak dle bodu 6. 1. Smluvních podmínek a následujících mohl věřitel v případě prodlení dlužníka požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále poplatky za zaslanou upomínku či za návštěvu oprávněného zástupce věřitele v částce 300 Kč, když v případě 52 týdenních splátek může být účtováno až 8 upomínek či návštěv. Současně mohl být účtován poplatek za vymáhání dluhu v částce 1 000 Kč. Z tabulky umoření úvěru je patrno, že žalovaný nehradila předmětný úvěr pravidelně. Místo týdenních plateb, hradil nepravidelně, když mezi splátkami byla doba i 6 měsíců. Poslední platba od žalovaného byla uhrazena dne 28. 3. 2024.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že dle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně nepostupoval řádně při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.6. Předmětná smlouva byly uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.8. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalovaného a z náhledu do insolvenčního rejstříku. Žalobkyně uvedla, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalované splatit spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a lustrací v insolvenčním rejstříku. Z Karty klienta je zjevné, že žalovaný uvedl, že je rozvedený, bydlí jako spolubydlící a má učňovské vzdělání. Je zaměstnán jako , Anonymizováno, a má dva příjmy domácnosti, nemá splátky vůči jiným společnostem. Žalovaný však neuvedl konkrétní výdaje, pouze příjmy své a celé domácnosti. K výdajům uvedl částku 1 500 Kč. Z tvrzení žalobkyně tak vyplývá, že sice právní předchůdce žalobkyně zjišťoval příjmy žalovaného, avšak výdaje blíže neověřoval. Z Karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný sdělil své příjmy, avšak ve vztahu k výdajům sám žádné konkrétní údaje neuvedl. Nedoplnil, jaká je výše nájmu, jaké jsou další výdaje na stravu a ošacení. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobkyně vyšel ohledně výdajů žalovaného pouze ze statistických údajů a od žalovaného tvrzených informací o dluzích, které nijak neověřoval, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná. Na základě tohoto závěru, tak soud nemohl přihlédnout ani k uznání dluhu ze strany žalovaného, neboť uznání se týká závazku z neplatné smlouvy.9. Nárok žalobkyně tak bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 20 000 Kč, po započtení úhrady žalovaného ve výši 18 300 Kč, kdy se jedná o částku 1 700 Kč. Ve zbytku uplatněné dlužné jistiny, smluvního úroku a zbylé části úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.10. Dále se soud zabýval lhůtou k vrácení poskytnuté jistiny, jež je vymezena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že spotřebitel je povinen vrá