4 C 225/2025-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 27 757 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 6. 12. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce jako poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péči schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do Zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla teprve se žalovaným uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou, se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 19 594 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 770 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 444 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 6. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 11. 1. 2023. Ke dni 4. 6. 2023 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 12 922,39 Kč a dlužný poplatek částku 14 834,61 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 12 922,39 Kč dále úrokem ve výši 14,75 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 5. 6. 2024 do zaplacení. Žalobce uvedl, že žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 3 800 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 1. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce uvedl, že požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 27 757 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 922,39 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 14 834,61 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 374,99 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 254,82 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 922,39 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 922,39 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne 6. 12. 2022. Na základě této smlouvy se společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal za tento spotřebitelský úvěr zaplatit poplatek ve výši 16 708 Kč, který se skládá z úroku ve výši 11 770 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 1 638 Kč a částka za flexibilní splácení činí 1 800 Kč. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění, které činí za sjednanou dobu pojištění 2 886 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 34 594 Kč v 78týdenních splátkách po 444 Kč s tím, že první splátkové období začíná dnem uzavření smlouvy. Dále bylo z této smlouvy zjištěno, že žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal listinou – Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 6. 12. 2022. Z této listiny bylo dále zjištěno, že žalovaný učinil prohlášení o svém zdravotním stavu. Ze Zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že jako žadatel je uveden žalovaný a je ze dne 6. 12. 2022. Žalovaný zde uvedl, že požaduje spotřebitelský úvěr 60 000 Kč s tím, že bude zaplacen ve 30měsíčních splátkách. Uvedl zde své osobní údaje, a to rodné číslo, datum narození, státní občanství, místo narození, číslo dokladu, adresu bydliště. Dále uvedl, že má nájemní bydlení, má základní vzdělání, je rozvedený. Úvěr požaduje na neočekávané výdaje. Uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán na plný úvazek jako dělník s čistým příjmem 15 979 Kč měsíčně. Ohledně výdajů uvedl, že odhadované výdaje činí 3 000 Kč měsíčně. Dále uvedl, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, bankovní účet nemá. K žádosti doložil pracovní smlouvu ze září 2021 a výplatní pásky za září a říjen 2022. Tvrzení žalobce o postoupení pohledávky bylo prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem, jako postupníkem dne 27. 1. 2025. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne 27. 1. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 se společnost , právnická osoba, . stala věřitelem pohledávky, která vznikla ze Smlouvy č. , hodnota, , a to včetně příslušenství této pohledávky. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal doklady o doručení.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, kdy soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce.5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z informací, kter