6 C 171/2025-51 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 29 888 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 17. 2. 2023 se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně úroků a poplatků celkových 27 888 Kč v měsíčních splátkách nejpozději do 17. 4. 2024. Žalobkyně doplnila, že poskytovatel úvěru před jeho uzavřením řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to doklady vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů s tím, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní i jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného, který konkrétně uvedl, že od 17. 2. 2022 je na dobu neurčitou zaměstnán v zahraničí, že výše jeho měsíčních příjmů činí 34 865 Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 9 016 Kč a použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 25 849 Kč, když skutečnosti ohledně příjmu žalovaného byly doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalobkyně zdůraznila, že poskytovatel úvěru neměl důvod pochybovat o správnosti pravdivosti tvrzení žalovaného s odkazem na rozsudky jak Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č.j. 5 Co 231/2020-97, kdy pro posouzení úvěruschopnosti stačí, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, které měl věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy, přičemž jejich poskytnutí potvrdil sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě a dále pak z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č.j. 12 Co 367/2020-170, v němž žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti, což však nelze klást k tíži druhé smluvní strany, a proto zcela správně bylo přikročeno k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Jelikož z výdajů zjištěných od žalovaného tedy vyplývala dostatečná jeho schopnost úvěr splácet, byla tato smlouva uzavřena, avšak žalovaný řádně neplnil, neboť uhradil pouze 5 500 Kč a žalobkyně tedy po něm požaduje úhradu zbylých 29 888 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení a smluvních úroků jak v kapitalizované podobě, tak i v podobě procentuální.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.3. V řízení bylo ze žádosti o úvěr ze dne 17. 2. 2023 zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu 14 měsíců s tím, že je bude hradit ve splátkách po 1 992 Kč. Ke svým poměrům z té bylo uvedeno, že podle občanského průkazu byl ověřeny jeho iniciály, dále uvedl, že pracuje v zahraničí od 17. 2. 2022, předložil výplatní pásky a pracovní smlouvu s tím, že jeho mzda představuje 34 865 Kč, jeho výdaje 1 500 Kč na bydlení a energie, 4860 Kč na ostatní náklady s tím, že ke svým osobním poměrům uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, má střední vzdělání, prokázal se občanským průkazem a není politicky exponovanou osobou. Tato listina byla doložena listinami v německém jazyce, které nebyly přeloženy do češtiny a nebylo je možné provést jako důkaz s tím, že se fakticky jednalo o potvrzení výši příjmu a pracovní smlouvu žalovaného. Ze smlouvy o úvěr č. , hodnota, , včetně předpisu splátek bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel dne 17. 2. 2023 se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru na 15 000 Kč, které se zavázal uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 12 888 Kč, tedy celkových 27 888 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z přehledu plateb k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na ní uhradil 5 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2024, včetně seznamu těchto pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek z 11. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn. Z předžalobní výzvy z 24. 1. 2025, včetně podacího lístku z tohoto data bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by něčeho více uhradil.4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla její předchůdkyní řádně zkoumána a dovozena z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, soud se nedomnívá, že by tato zjištění byla dostatečná. Žalovaný sice předložil pracovní smlouvu a doklad o příjmech a poskytovatel úvěru tedy vycházel z jeho citovaného příjmu 34 865 Kč, avšak zcela rezignoval na ověřování výdajů tvrzených žalovaným v