ECLI: ECLI:CZ:OSST:2025:8.C.39.2025.1 Datum: 2025-07-30 Předmět: o 17 696,05 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 46b z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 z. č. 257/2016 Sb."] ["dokazování""následek""náklady řízení""smlouva o úvěru""doručování""neplatnost smlouvy""lhůty""náhrada nákladů"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o 17 696,05 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 46b (99/1963 Sb.), § 101 (99/1963 Sb.), § 115a (99/1963 Sb.), § 142 (99/1963 Sb.).
1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 15. 3. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále též jen „Smlouva“), na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěrový rámec ve výši 16 000 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 4 % z půjčené částky. V průběhu úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala částku 34 269 Kč a uhradila částku 26 325,82 Kč. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, žalobce tvrdil, že ji řádně posoudil, když porovnal příjmy a výdaje, kdy výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, aniž by došlo k předlužení.2. K dotazu ze strany soudu žalobce doplnil, že při stanovení úvěruschopnosti klienta se vychází z výpočtu MLS klienta, kde se započítávají částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí. MLS při výpočtu u smlouvy č. , hodnota, vycházel z příjmu žalované v částce 14 000 Kč, životní minimum 3 500 Kč, splátky jiných úvěrů 5 244 Kč, splátka schváleného úvěru 640 Kč. Zbývající MLS klienta tak dosahoval částky 4 566 Kč. MLS domácnosti pak dosahoval částky 9 957 Kč. Žalobce tak postupoval dle automatizovaných modelů, které zákon připouští.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaná se k této výzvě a žalobě nevyjádřila, ačkoliv ji byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.4. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalobce poskytl žalované dne 15. 3. 2022 bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná vyčerpala na nákup chladničky CANDY částku 15 869 Kč, kterou se zavázala uhradit v 1 splátkách po 1 587 Kč s roční úrokovou sazbou 18,84 Kč, RPSN 20,7 %. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit dosahovala částky 17 457 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané, že žalovaná z úvěrového rámce opakovaně čerpala, když vyčerpala částku 34 269 Kč a uhradila částku 26 325,82 Kč. Negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.5. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěrový rámec ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky.9. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích.12. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalované a z náhledu do rejstříků a insolvenčního rejstříku. Žalobce uvedl, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalované splatit spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a lustrací v jednotlivých rejstřících. Ze smlouvy je zjevné, že žalovaná uvedla, že má příjem od zaměstnavatele v celkové částce 14 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti dosahuje částky 16 000 Kč. Z tvrzení žalobce pak vyplývá, že sice žalobce zjišťoval příjmy žalované, avšak tyto neprověřoval. Výdaje žalovaná neuvedla žádné a žalobce tyto blíže neověřoval. Soud tak má za prokázané, že žalovaná sdělila své údajné příjmy, avšak ve vztahu k výdajům sama žádné konkrétní údaje neuvedla. Samotný žalobce se spokojil při zjišťování úvěruschopnosti žalované s nahlédnutím do rejstříků či s pouhým matematickým vzorcem, ve kterém posoudil výše měsíčních splátek s udávaným příjmem. Ovšem za situace, kdy žalobce nezjišťoval výdaje žalované, soud dospěl k závěru, že žalobce při posouzení schopnosti žalované úvěry splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná.13. Ve skutkové rovině má soud za to, že žalovaná vyčerpala částku 8 443,18 Kč, a tyto do dne zesplatnění žalobci nevrátila.14. Za situace, kdy žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.). Dlužná jistina poskytnutého spotřebitelského úvěru činí částku ve výši 4 259 Kč. Za t
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.