1 C 66/2026-39 – Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně navrhla uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 194 632,77 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2025, s účinností ke dni 1. 2. 2025, je právním nástupcem společnosti , právnická osoba, . Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce uzavřel dne 27. 5. 2024 se žalovaným smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“), na základě níž poskytl žalovanému úvěr ve výši 177 060 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úroky z úvěru ve výši 14,99 % ročně uhradit v 96 měsíčních splátkách po 3 226 Kč vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce s tím, že prvá splátka bude uhrazena 10. 7. 2024. Dále se žalovaný zavázal hradit poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru, případně poplatky za pojištění, a to ve výši dle Smlouvy a aktuálního Sazebníku , právnická osoba, . Za tímto účelem měl žalovaný dle Smlouvy povinnost udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas ani přes opakované upomínky, a proto právní předchůdce žalobkyně úvěr s účinností ke dni 23. 11. 2024 zesplatnil, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně požaduje uhrazení částky 194 632, 77 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 191 098,20 Kč, částku 3 534,57 Kč představující poplatky za pojištění a náklady spojené s prodlením, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13 514,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 625,55 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 214,37 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 194 632,77 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 187 342,20 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 3 756 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení. Žalovaný celkem uhradil na úvěr částku 4 548,43 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy byla jejím právním předchůdcem řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, bylo provedeno vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, přičemž uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost k další osobě a je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou ve společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem 19 459 Kč. Dále uvedla, že s ohledem na výši příjmů žalovaného, které doložil výpisem příjmových transakcí zaúčtovaných na účet, a výší požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že schopnost žalovaného splácet je dostatečná.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 27. 5. 2024 soud zjistil, že se jí společnost , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 177 060 Kč, ten byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Úvěr měl být splacen nejpozději do 10. 6. 2032, výše měsíční splátky, kterých bylo celkem 96, činila 3 226 Kč, přičemž každá splátka měla být zaplacena do každého 10. dne v měsíci, prvá splátka měla být uhrazena do 10. 7. 2024. Úroková sazba činila 14,99 % ročně, při řádném splácení a odpuštění splátek činila zvýhodněná úroková sazba 13,05 % ročně, RPSN činila 16,32 %, při řádném splácení a odpuštění splátek 14,44 %, přičemž nárok na finanční odměnu ve formě odpuštění až 12 měsíčních splátek mohl žalovaný získat při řádném splácení úvěru. Úvěr měl být dle Smlouvy žalovanému převeden bez zbytečného odkladu po podpisu smlouvy a splnění všech podmínek, nejpozději však do 9. 7. 2024 na bankovní účet. č. , č. účtu, . Smlouvou bylo sjednáno, že úvěr měl žalovaný hradit formou inkasa z účtu, na který mu byl úvěr vyplacen, s tím, že žalovaný měl povinnost na tomto účtu udržovat dostatečný disponibilní zůstatek. Celkem měl žalovaný uhradit částku 308 166 Kč, při řádném splácení úvěru a odpuštění splátek se tato částka mohla snížit na 270 984 Kč. Smlouvou bylo dále sjednáno pojištění úvěru, za které žalovaný hradil měsíčně částku 364 Kč.5. Ze žádosti o úvěr z téhož dne soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu s další osobou, má základní vzdělání, je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 19 459 Kč, své výdaje představující nájem označil částkou 8 000 Kč, ostatní výdaje vyčíslil částkou 0 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá, že příjem žalovaného ve výši 19 459 Kč byl zkontrolován na základě předchozích transakcí přes bankovní účet žalovaného vedený u , právnická osoba, . Dále byl ověřen insolvenční rejstřík, zda žalovaný či jeho zaměstnavatel nejsou v aktivním insolvenčním řízení, pomocí informací z CBCB byla ověřena splátková morálka žalovaného, dále byla prověřena interní evidence klientů, zda v něm má žalovaný negativní záznam a bylo zjišťováno, zda že žalovaný nemá žádný další poskytnutý úvěr. Právní předchůdce žalobkyně dle posouzení úvěruschopnosti měsíční výdaje žalovaného stanovil na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů, aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení částkou 16 233 Kč. Právní předchůdce žalobkyně dospěl na základě shora uvedeného k závěru, že příjem klienta je dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.6. Ze stavu úvěru v minulosti vyplývá, že částka 177 060 Kč byla žalovanému poskytnuta na sjednaný účet dne 27. 5. 2024. K tvrzení, že byly ověřeny příjmy žalovaného, žalobkyně předložila příjmové transakce zaúčtované na účet žalovaného za období od května roku 2023 do května roku 2024. Z předložených výpisů z účtu žalovaného se podává, že po většinu těchto měsíců byl konečný, případně disponibilní zůstatek, v minusových částkách, případně v řádech maximálně sta korun, pouze k 31. 5. 2024 byl tento zůstatek výrazně plusový, avšak tohoto měsíce byl žalovanému dne 27. 5. 2024 vyplacen předmětný úvěr a dne 28. 5. 2024 obdržel platbu ve výši přesahující 126 000 Kč, tzn. tyto částky byly žalovanému připsány na účet až po uzavření smlouvy o úvěru. Ze Sazebníku , právnická osoba, . účinného od 1. 7. 2024 se podává, že v něm jsou informace o nabízených službách a spojených poplatcích.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní ze dne 24. 1. 2025, s účinností ke dni 1. 2. 2025, včetně seznamů postoupených pohledávek, je zřejmé, že pohledávka z předmětné Smlouvy za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky je zřejmé, že postoupení pohledávek ze Smlouvy úvěru bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván, aby uhradil dlužnou částky žalobkyni.8. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na n