4 C 311/2025-25 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 28 511 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 10. 11. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně smlouvy. Žalobce uvedl, že právní předchůdce jako poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla teprve se žalovaným uzavřena smlouva. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou, se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 16 708 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 770 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno), se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 407 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 5. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 28. 11. 2022. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 2 000 Kč. Dále žalobce uvedl, že pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28. 4. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobce uvedl, že požaduje požalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 28 511 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 13 619,83 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 14 891,17 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 098,70 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 975,44 Kč a úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 619,83 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 619,83 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobce v doplnění skutkových tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Ze zákaznické karty ze dne 10. 11. 2022 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením Smlouvy o zápůjčce číslo , hodnota, majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména, že je zaměstnán jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jeho měsíční příjem činí 29 200 Kč, žije na ubytovně, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty, ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě.4. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne 10. 11. 2022. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal za tento spotřebitelský úvěr zaplatit poplatek v částce 16 708 Kč. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil dne 15. 11. 2022 částku 1 000 Kč a dne 28. 11. 2022 částku 1 000 Kč. Ze zákaznické karty - Žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že jako žadatel je uvedený žalovaný a žádá o spotřebitelský úvěr ve výši 49 000 Kč s měsíční splatností. Žalovaný zde uvedl své osobní údaje a dále uvedl, že je svobodný, bydlí na ubytovně, má základní vzdělání, úvěr potřebuje na běžné výdaje domácnosti. Dále uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, není majitelem auta, je zaměstnán jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, s příjmem 19 200 Kč. Uvedl, že má 2 příjmy, kdy další čisté příjmy domácnosti činí 10 000 Kč, celkový příjem domácnosti tak činí 29 200 Kč. Uvedl, že má bankovní účet, má kreditní kartu, spotřebitelský úvěr u jiné společnosti nemá. Ohledně měsíčních výdajů uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje činí 1 500 Kč. K této žádosti žalovaný doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky. Dále bylo po provedeném dokazování ze Smlouvy o postoupení pohledávky zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako o postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 28. 4. 2025. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z dopisu právního předchůdce žalobce ze dne 28. 4. 2025 bylo zjištěno, že oznámili žalovanému, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek se věřitelem pohledávky, která vznikla ze smlouvy číslo , hodnota, , a to včetně příslušenství, stal žalobce. Doručení tohoto dopisu bylo prokázáno poštovním podacím lístkem.5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících. občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce.6. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru, s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný a dále pak z listin vyžádaných od žalovaného. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zkoumal a ověřoval příjmy žalovaného. U výdajů