6 C 266/2025-91 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 11 719,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní společností , právnická osoba, dne 19. 12. 2017 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu s úvěrovým limitem 7 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání úvěru a že bude mít na běžném účtu minimálně měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. K samotnému uzavření smlouvy žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o povolení debetního zůstatku a vycházela z příjmu, který žalovaný doložil, ve výši 18 319 Kč, když byl od 3. 1. 2018 do 31. 12. 2018 zaměstnán i na dobu určitou jako operátor příjmu u společnosti , právnická osoba, Žalovaný uvedl příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč s tím, že bydlí v nájmu a má vyživovací povinnost vůči dalším osobám a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný neměl v době podání žádosti žádné další závazky, žalovanému bylo jeho žádosti o úvěr vyhověno a úvěr mu byl poskytnut. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č.j. 5 Co 231/2020-97, kde pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Rovněž pak odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze z 9. 3. 2021 č.j. 12 C 367/2020-170, podle nějž to, že žalovaný neuvedl měsíční platby domácnosti, nelze klást k tíži druhé smluvní strany, která správně přikročila k posouzení výdajů žalovaného dle ekonomického modelu a tím dostála svých povinností. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy, překročil debetní limit až na částku 9 419,28 Kč, ze které neuhradil ničeho. Pohledávka z této smlouvy pak byla následně smlouvou o postoupení pohledávek z 14. 5. 2025 s účinností k 21. 5. 2025 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.3. V řízení bylo ze smlouvy o bankovních produktech a službách z 19. 12. 2017, včetně dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách spotřebitelského kontokorentního úvěru , Anonymizováno, , všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., sazebníku poplatků a všeobecných produktových podmínek, zjištěno, že žalovaný uzavřel tohoto dne se společností , právnická osoba, smlouvu o vedení běžného účtu č. , č. účtu, a také o poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto účtu, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání kreditu a že bude mít na běžném účtě minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, , vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, včetně vysvětlení pojmů ke spotřebitelskému úvěru a formuláři k němu s potvrzením o výši příjmu bylo zjištěno, že žalovaný 14. 6. 2018 požádal o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, s výší rámce 5 000 Kč, když ke svým poměrům uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem představuje 18 316 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 30 000 Kč, vyživuje dvě osoby, pracuje jako dělník – řemeslník u , právnická osoba, s tím, že potvrzení zaměstnavatele o těchto příjmech jejich výši dokládá s doplněním, že u něj žalovaný pracuje na dobu určitou do 31. 12. 2018. Z výpisu z běžného účtu žalovaného k 31. červenci 2018 bylo zjištěno pouze, že v tomto měsíci od společnosti , právnická osoba, obdržel 3 500 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného v období od října 2021 nebyly zjištěny žádné údaje, které by směřovaly k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z platební historie k úvěrové smlouvě, přehledu plateb z ní a výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal debet k této smlouvě ve výši 9 419,28 Kč a neuhradil z něj ničeho. Z dopisů z 15., respektive 30. 7. 2024 bylo zjištěno, že na základě porušování smluvních ujednání kontokorentního úvěru banka žalovanému zrušila poskytování , Anonymizováno, a dluh ve výši 9 419,28 Kč převedla na nově otevřený úvěrový účet. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 14. 5. 2025, včetně seznamu těchto pohledávek a potvrzení o provedení úplaty bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla společností , právnická osoba, . postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 27. 5. 2025, včetně podacího lístku z 6. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy z 25. 8. 2025, včetně podacího lístku z téhož data bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by jí něčeho uhradil.4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro svého majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu na účet.10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úv