6 C 78/2026-37 – Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 36 000 Kč s příslušenstvím. Z žaloby vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný 19. 5. 2023 uzavřeli mezi sebou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit v měsíčních splátkách po 12 000 Kč s tím, že však neuhradil tři splátky po 12 000 Kč, tedy celkových 36 000 Kč, a to ani přes opakované výzvy. Žalobkyně pak rovněž doplnila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tím, že činila dotazy v příslušných registrech (insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, obchodního rejstříku zaměstnavatele, spotřebitele registru SOLUS a registru REPI) a hodnotila jeho situaci vycházející z pravidelných měsíčních příjmů, které získala za poslední tři měsíce a tyto příjmy představovaly 28 752 Kč s tím, že náklady na bydlení představují 3 000 Kč a splátka poskytovaného úvěru, kterých má být celkem , hodnota, , představuje 12 000 Kč, takže finanční zůstatek spotřebitele je 12 552 Kč. Žalovaný tedy z původních 72 000 Kč uhradil 3 x 12 000 Kč, tedy 36 000 Kč, a pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak ničeho dalšího jí neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.3. V řízení byla ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, a předsmluvních informací z 19. 5. 2023, včetně fotokopie občanského průkazu žalovaného a verifikační platby žalovaného ve výši 1 Kč zjištěno, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . byla 19. 5. 2023 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit šesti měsíčními splátkami po 12 000 Kč, tedy celkových 72 000 Kč. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce leden až březen 2023, včetně rodného listu žalovaného a výpisu z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrný příjem představoval před uzavřením smlouvy 28 752 Kč. Z výpisu insolvenčního rejstříku, kontroly v neplatných dokladech MVČR, lustrace v systému SOLUS a REPI bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy byla situace žalovaného zkoumána v těchto registrech s negativním výsledkem. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek z 1. 10. 2023, včetně předávacího protokolu č. , hodnota, a soupisu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka z této smlouvy byla věřitelem postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek z 6. 2. 2024, včetně podacího lístku z téhož data a předžalobní výzvy z téhož data bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o tomto postoupení s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by nad rámec tvrzení v žalobě něčeho uhradil.4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).10. Soud se nejprve zabýval tím, jak právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet s tím, že žalobkyně po ověření plateb ze strany žalovaného ověřila jeho měsíční příjem ve výši 28 752 Kč a dále prověřila informace z nebankovních registrů klientských informací, registru SOLUS, insolvenčního rejstříku, rejstříku neplatných dokladů MVČR a posléze vycházela již pouze z informací zřejmě předložených samotným žalovaným, které nikterak neověřovala, když do této kategorie spadá například položka náklady na bydlení 3 000 Kč, která je samozřejmě v současném kontextu naprosto nereálná s tím, že žádné jiné doklady nebyly předloženy. Za této situace soud dospívá k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesprávně postupovala v otázce zkoumání úvěruschopnosti, když naprosto rezignovala na zjišťování a ověřování výdajů žalovaného, když soud v této souvislosti odkazuje na ustanovení § 78 odst. 2 a 4 zákona o spotřebitelském úvěru, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty a záznamy týkající se ověřování úvěruschopnosti po dobu pěti let od uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna povinnost stanovená v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, takže považuje předmětnou smlouvu ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. za neplatnou.11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně