18 C 128/2021-28 — Okresní soud v Šumperku

1. Předmětem tohoto řízení zahájeného žalobním návrhem podaným u Okresního soudu v Šumperku dne 24. 5. 2021 je zaplacení částky ve výši 5.000 Kč s příslušenstvím za pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně dne 4. 5. 2020 a dne 28. 10. 2020. 2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný. 3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl z listinných důkazů k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se ode dne 4. 5. 2020 do dne 5. 5. 2020 a ode dne 28. 10. 2020 do dne 29. 10. 2020 podrobil vyšetření, ošetření a následnému pobytu v záchytné stanici žalobkyně, za což mu žalobkyně naúčtovala částku ve výši 2.500 Kč za každou z poskytnutých záchytných služeb. Žalovaný svůj dluh za žalobkyní uznal dne 5. 5. 2020 a dne 29. 10. 2020 s tím, že jej vždy uhradí do 8 dnů. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku v celkové výši 5.000 Kč. Žalobkyně následně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. 5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v účinném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. 7. Protože žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni uznal (§ 2053 o. z.) a svoji povinnost vůči žalobkyni nesplnil dobrovolně, bylo rozhodnuto o jeho povinnosti soudním rozhodnutím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to zejména s ohledem na to, že žalovaný je ze zákona povinen zaplatit žalobkyni za ošetření a pobyt v záchytné stanici žalobkyně náklady na poskytnutou záchytnou službu, a to v souladu s § 89e odst. 1 SZS. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně požadovaného úroku z prodlení, na nějž má žalobkyně nárok dle § 1970 o. z., a to ve výši, která odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a paušální náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za dva úkony, a to za výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 ve výši 200 Kč. Podmínky ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného a údaje o datu pobytu v záchytné stanici) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 2933/15, (odst. 16 a 19 nálezu), ze kterého vyplývá, že i na Vojenskou nemocnici, jakožto příspěvkovou organizaci zřízenou Ministerstvem obrany ČR a hospodařící tak s majetkem státu, je třeba nahlížet dle dosavadní judikatury Ústavního soudu ČR, dle které stát tam, kde je vybaven příslušnými organizačními složkami, nemá důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt (advokáta) a pokud tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako účelně vynaložené.