218 C 10/2021-84 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s tím, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovaným jako dlužníkem dne 31. 5. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku 9.000 Kč dne 31. 5. 2019 s úrokem 129,74 % ročně. Žalovaný zaplatil na úvěr toliko 9.380 Kč, zbytek neuhradil, čímž došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný dluží žalovanou částku na jistině, smluvní pokutě, náhradě nákladů za prodlení, další smluvní pokutě, smluvních úrocích a úrocích z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl k důkazu výpis seznamu ČNB na čísle listu spisu (dále jen„ č. l.“) 7, podací arch č. l. 8, výpis SOLUS žalovaného na č. l. 9, výpis NRKI na č. l. 10, doklad o vyplacení úvěru č. l. 11, prohlášení klientů [anonymizováno] na č. l. 12-13, návrh smlouvy č. l. 36-39 a výpis z účtu č.l. 66, ze kterých zjistil, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovaným jako dlužníkem dne 31. 5. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku 9.000 Kč dne 31. 5. 2019 s úrokem 129,74 % ročně. 4. Z oznámení ČSSZ ze 17. 12. 2018 na č. l. 14, rozhodnutí ČSSZ ze dne 27. 10. 2015 na č. l. 16, [číslo], složenky č. l. 17, 65, hodnocení klienta č. l. 18-19, předsmluvního formuláře č. l. 20-22 a oznámení ČSSZ č. l. 64 soud zjistil, že žalobkyně k příjmové stránce žalovaného toliko zjistila, že tento pobírá invalidní důchod v částce 5.829 Kč měsíčně. 5. Soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem, jelikož tento neměl žádný vztah ke skutkové otázce předmětu řízení (impotentní důkaz). 6. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovaným jako dlužníkem dne 31. 5. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku 9.000 Kč dne 31. 5. 2019 s úrokem 129,74 % ročně. Žalovaný zaplatil na úvěr toliko 9.380 Kč. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění - dále jen „o. z.”, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění – dále jen„ ZSÚ“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. 15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Žalobkyně si ohledně příjmů žalovaného zjistila toliko, že žalovaný pobírá pouze invalidní důchod 5.829 Kč měsíčně. Ve smyslu § 86 odst. 1 in fine ZSÚ tedy měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když taková částka nedosahuje ani životního minima s minimem na bydlení. 16. Žalobkyně tedy nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto posoudil žalované nároky jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila částku 9.000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil 9.380 Kč. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku nijak neobohatil, naopak přeplatil poskytnutou částku a obohatila se tak žalobkyně na jeho úkor. Proto soud žalobu zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.