218 C 23/2021-30 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 2.042 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 7. 2021 do zaplacení, z titulu náhrady vynaložených nákladů za převoz dcery žalované nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození], do DDŠ [obec]. Žalobce tvrdil, že dne 17. 11. 2020 byla nezletilá, toho času svěřenec výchovné zařízení [obec], zajištěna příslušníky Policie České republiky na útěku z DDŠ [obec]. Nezletilá byla převezena služebním vozidlem policie z OOP [obec], kam byla policií po zajištění předvedena k provedení nezbytných úředních úkonů, do DDŠ [obec]. Převozem nezletilé vznikly žalobci náklady, které je žalovaná, jako zákonný zástupce nezletilé (matka), povinna uhradit ve smyslu ust. § 26 odst. 4 zák. č. 273/2008 Sb. Náklady na přepravu zadržené nezletilé služebním vozidlem činily 2.042 Kč. Dopisem ze dne 5. 2. 2021 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná ničeho nezaplatila a ani jinak nereagovala. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná ani žalobce nevyjádřili, přičemž byli rovněž poučeni o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dcera žalované nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození], u které je nařízena rozhodnutím soudu ústavní výchova, byla příslušníky policie ČR, Obvodního oddělení [obec], dne 16. 11. 2020 ve 21.07 hodin zajištěna na adrese [adresa], [anonymizována tři slova] Nezletilá byla v pátrání, neboť utekla z DDŠ [obec]. Následně byla v 21.13 hodin převezena na uvedené obvodní oddělení. Protože telefonicky bylo v DDŠ [obec] zjištěno, že nemají kapacity na to, aby si pro nezletilou přijeli, a nezletilá nemohla být z kapacitních důvodů umístěna v žádném z nejbližších výchovných ústavů, tj. ani v DDŠ [ulice] [obec] ani v DDS [část obce], bylo rozhodnuto o jejím převozu do DDŠ [obec] služebním vozidlem Policie ČR. Převoz nezletilá provedla eskortní hlídka Policie ČR, odboru služby pořádkové policie, pohotovostní a eskortní oddělení, [obec] Náklady za převoz služebním vozidlem na trase [obec] [obec] a zpět do [obec], celkem 300 km, činily 2.042 Kč. Žalovaná byla k úhradě vyzvána výzvou ze dne 5. 2. 2021, odeslanou téhož dne. 5. Podle § 26 odstavec 4 zákona č. 273/20018 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii), zajistí-li policista osobu nezletilou nebo osobu, která není trestně odpovědná, je povinen informovat o této skutečnosti neprodleně jejího zákonného zástupce, opatrovníka nebo školské anebo výchovné zařízení, ze kterého osoba utekla, nebo jiné obdobné zařízení, ve kterém je tato osoba umístěna na základě rozhodnutí soudu anebo na základě souhlasu zákonných zástupců anebo opatrovníka. Zákonný zástupce, opatrovník nebo uvedené zařízení jsou povinni bez zbytečného odkladu zajistit odvoz této osoby z útvaru, v němž je osoba zajištěna. Zajistí-li policie výjimečně převezení osoby sama, má tato osoba, její zákonný zástupce nebo opatrovník povinnost uhradit náklady převozu. Policie zajištěnou osobu, která utekla z výkonu ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo předběžného opatření, převeze na nejbližší záchytné pracoviště diagnostického ústavu, pokud není školské zařízení, z něhož osoba utekla, blíže než toto záchytné pracoviště. 6. Podle § 2920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Dcera žalované, u které je rozhodnutím soudu nařízena ústavní výchova, kterou vykonávala v Dětském domově se školou, středisku výchovné péče a základní škole, [obec], byla zajištěna příslušníky Policie ČR na útěku z tohoto zařízení a následně byla služebním vozidlem Policie ČR převezena zpět do DDŠ [obec], kam byl předána dne 17. 11. 2020 Náklady za převoz činily částku 2.042 Kč. Žalovaná byla k úhradě vyzvána výzvou ze dne 5. 2. 2021, a to do nejpozději do 26. 2. 2021. Soud proto uzavírá, že vzhledem k tomu, že žalobce zajistil převoz dcery žalované do výchovného ústavu, přičemž nezletilá v době zajištění nedovršila ani věku 13 let, vznikl žalobci v souladu s ustanovením § 26 odst. 4 zákona o policii nárok na zaplacení prokazatelně vzniklých nákladů převozu, a to i se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy měla žalovaná dle výzvy žalobce dluh uhradit. Tento žalobce požaduje až ode dne podání žaloby. S ohledem na výše uvedené soud podané žalobě v plném rozsahu výrokem I. vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., a přiznal plně procesně úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Náklady v částce 200 Kč sestávají z paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za každý ze dvou úkonů, a to výzvy k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní. 10. O poplatkové povinnosti žalované soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích, v účinném znění, neboť žalobce je od placení soudního poplatku z návrhu dle § 11 odst. 2 písm. a) osvobozen a na procesně neúspěšnou žalovanou tak přešla poplatková povinnost. Výše soudního poplatku byla určena podle položky 1 bod 1 písm. a) přílohy číslo 1 k zákonu o soudních poplatcích.