18 C 191/2021-37 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 622 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 622 Kč od 22. 11. 2020 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že žalovanému byla dne 10. 10. 2020 žalobkyní coby poskytovatelem zdravotních služeb poskytnuta zdravotní péče. Náklady na tuto zdravotní péči ve výši 622 Kč byly žalovanému vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne 22. 10. 2020, splatnou dne 21. 11. 2020 Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenového předpisu o regulaci cen zdravotních služeb uvedeného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 12/2019. Žalovaný nebyl zdravotně pojištěn, a proto je povinen náklady za tuto zdravotní péči uhradit sám. Upomínkou ze dne 2. 12. 2020 zaslanou na adresu posledního známého bydliště žalovaného byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, na tuto výzvu však nereagoval a nezaplatil ničeho. 2. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudu je dána podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 bydlištěm žalovaného v ČR (smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikovaná sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. m. s. určení mezinárodní příslušnosti pro tento případ neupravuje). 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 10. 10. 2020 byla žalobkyní žalovanému poskytnuta zdravotní péče na oddělení urgentního příjmu. Náklady na tuto zdravotní péči ve výši 622 Kč, a to za pulzní oxymetrii ve výši 88,48 Kč a za cílené vyšetření internistou ve výši 534,24 Kč žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 22. 10. 2020, splatnou dne 21. 11. 2020. Upomínkou ze dne 2. 12. 2020, předanou k poštovní přepravě dne 3. 12. 2020, zaslanou na adresu posledního známého bydliště žalovaného, tj. [ulice a číslo], [obec], byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 5. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Soud na základě zjištěného stavu a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému, který nebyl zdravotně pojištěn, dne 10. 10. 2020 poskytla zdravotní péče na oddělení urgentního příjmu. Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenového předpisu o regulaci cen zdravotních služeb uvedeného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 12/2019 – Cenovém předpisu Ministerstva zdravotnictví 2/2020/ ze dne 10. 12. 2019 o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb. Žalobkyně cenu za poskytnutou péči žalovanému vyúčtovala fakturou splatnou dne 21. 11. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil včas, je povinen vedle dlužné částky hradit i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy se stal dluh splatný. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., a přiznal plně procesně úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Náklady v částce 1.200 Kč sestávají ze soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za každý ze dvou úkonů, a to výzvu k plnění, návrh ve věci samé, dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1. 8. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v účinném znění, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. a). Soudní poplatek činí 1.000 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 400 Kč, doplatit proto zbývá 600 Kč.