8 C 144/2022-23 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení televizního poplatku za měsíce únor až prosinec roku 2019, leden až prosinec roku 2020, leden až listopad roku 2021, po 135 Kč měsíčně, v celkové výši 4.590 Kč včetně kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužných televizních poplatků za každý měsíc prodlení kapitalizovaných k datu podání žaloby, tj. k datu 15. 2. 2022, v celkové výši 707,73 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Soud v řízení dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se od 1. 3. 2008 přihlásil do evidence žalobkyně jako poplatník televizního poplatku a dosud se z evidence poplatníků neodhlásil. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za měsíce únor až prosinec roku 2019, leden až prosinec roku 2020, leden až listopad roku 2021, ve výši 135 Kč za každý měsíc, tedy televizní poplatky v celkové výši 4.590 Kč za uvedené období. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků písemně na adresu uvedenou v přihlášce poplatníka televizních poplatků, žalovaný však na výzvu nereagoval a dluh neuhradil. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákona o rozhlasových a televizních poplatcích“) poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 7. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a shledal nárok žalobkyně na zaplacení televizních poplatků jako důvodný, neboť žalovaný neplnil svou zákonnou povinnost vyplývající z citovaného ustanovení § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, platit televizní poplatek. Žalovaný byl veden v evidenci poplatníků televizních a rozhlasových poplatků od 1. 3. 2008 a v žalovaném období se z evidence neodhlásil. Žalovaný sám byl v průběhu celého soudního řízení zcela procesně pasivní, netvrdil, že svůj dluh uhradil nebo že by dluh zanikl jinak. Soud proto žalobě vyhověl jak ohledně nezaplacených televizních poplatků, tak ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, který posoudil dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Žalovaný si neplnil svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek a tím se dostal do prodlení s plněním této povinnosti, žalobkyně tak správně požaduje úrok z prodlení z dlužných televizních poplatků od 15. dne každého měsíce (§ 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích), za nějž žalovaný dluží televizní poplatek, a to ve správné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud v celém rozsahu návrhu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva, přičemž náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal, když takovou odměnu nelze považovat za účelně vynaloženou s ohledem na skutečnost, že činnost České televize sice není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12). Česká televize inkasuje televizní poplatek za specifických podmínek srovnatelných s daňovou povinností, a proto by měla mít k výběru poplatků vytvořeny podmínky i ve formě oddělení, jenž se touto činností zabývá a má kvalifikované pracovníky. U činnosti nikterak právně náročné, spočívající ve výběru televizních poplatků, nemá žalobkyně důvod nechat se zastupovat advokátem. S ohledem na tento postup soud přiznal žalobkyni náhradu za soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů v paušální výši 100 Kč za úkon podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. dle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za návrh ve věci samé a písemnou výzvu k plnění. 9. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.