8 C 232/2022-23 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 9. 6. 2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 50.000,00 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“). V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 28.874,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 16.479,00 Kč, odměny za zpracování ve výši 5.000,00 Kč a za administrativní činnost ve výši 7.395,00 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v 24 měsíčních splátkách po 3.287,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 6. 2019. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 14. 6. 2019. Marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 21.835,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 20. 1. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 87.298,00 Kč. Její příslušenství pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Jak žalobce uvedl již výše, požaduje po žalované pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: dlužné jistiny ve výši 28.165,00 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 50.000,00 Kč a částkou ve výši 21.835,00 Kč zaplacenou žalovanou na tuto jistinu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.678,16 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28.165,00 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.678,16 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 15. 6. 2019 do 20. 1. 2020. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Smlouvou o zápůjčce datovanou 9. 6. 2017 má soud za prokázané, že mezi žalovanou a výše uvedenou společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly poskytnuty žalované finanční prostředky ve výši 50.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatku ve výši 28.874 Kč, v 24 měsíčních splátkách po 3.287 Kč. 4. Tabulkou umoření má soud za prokázané, že žalovaná na předmětný dluh uhradila celkem 21.835 Kč. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek datovanou 20. 1. 2020 a uzavřenou mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, má soud za prokázané, že společnosti [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. 6. Předžalobní výzvou má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě žalované částky. 7. Z dalších důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění. 8. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto věc posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného od 1. 12. 2016. 9. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům. Mezi výše uvedenou právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatku ve výši 28.874 Kč v 24 měsíčních splátkách po 3.287 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nebylo žalobkyní tvrzeno ani prokazováno s tím, že žalobkyně požaduje po žalované pouze bezdůvodné obohacení odpovídající rozdílu mezi poskytnutou částkou 50.000 Kč a již žalovanou splacenou částkou 21.835 Kč. Soud proto nárok žalobkyně posuzoval jako vydání bezdůvodného obohacení v souladu s § 2991 občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 50.000 Kč, přičemž na splátkách zaplatila 21.835 Kč, uložil jí soud povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 28.165 Kč. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 žalobkyni nenáleží požadované úroky z prodlení a soud proto žalobu v této části zamítl. 14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně m