8 C 39/2022-25 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení televizního poplatku za měsíce listopad a prosinec roku 2019, a za měsíce leden až prosinec roku 2020, v celkové výši 1.890 Kč, včetně kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužných televizních poplatků za každý měsíc prodlení kapitalizovaných k datu 27. 10. 2021 v celkové výši 238,59 Kč, kdy žalovaná se stala poplatníkem televizního poplatku, neboť na základě výzvy k přihlášení poplatníka byl žalobkyní upozorněna na to, že je evidovaným odběratelem elektrické energie, jak bylo zjištěno se seznamu zákazníků společnosti [právnická osoba], přičemž není zařazena mezi plátce televizních poplatků. Pokud by televizní přijímač nevlastnila či nedržela, měla zaslat vyplněné čestné prohlášení. Žalovaná na výzvu nereagovala, žalobkyně ji proto zařadila dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, o čemž žalovanou informovala. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Soud v řízení dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná byla odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě na adrese [adresa žalované]. Žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 10. 7. 2018 na tuto skutečnost upozornila, s tím, že není evidována jako plátce televizních poplatků a vyzvala ji, aby ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy zaslala vyplněné buď přihlášení do evidence poplatníků, nebo čestné prohlášení, že buď je již evidována a poplatek platí ona nebo jiný člen domácnosti, nebo není vlastníkem ani neužívá televizní přijímač, nebo je osvobozena ze zdravotních důvodů. Současně byla ve výzvě poučena, že pokud ve lhůtě nebude reagovat, bude dle zákona za poplatníka televizního poplatku považována a bude zařazena do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. Výzva byla žalované doručena dne 13. 7. 2018. Přípisem ze dne 31. 1. 2019 poté žalobkyně žalované sdělila, že s ohledem na skutečnost, že na výzvu nereagovala, byla zařazena do evidence plátců televizního poplatku, byl jí sdělen variabilní symbol pro platby poplatku, výše měsíčního poplatku, číslo účtu a byla vyzvána, že první poplatek bude předepsán za únor 2019, s tím, aby jej uhradila do 15. 2. 2019. Žalovaná neuhradila televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období listopad a prosinec roku 2019 a za měsíce leden až prosinec roku 2020, tj. za 14 měsíců, ač byla o zaplacení upomínána výzvami ze dne 8. 3. 2021 a 18. 5. 2021. 5. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v účinném znění, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 6. Podle § 6 citovaného zákona, měsíční výše televizního poplatku od 1. 1. 2008 nadále činí 135 Kč. 7. Podle § 7 odst. 1, 3 citovaného zákona, poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 8. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a shledal nárok žalobkyně na zaplacení televizních poplatků jako důvodný. Žalovaná se podle § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích považuje za poplatníka televizních poplatků, neboť byla odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě a na výzvu žalobkyně, která splňovala požadavky citovaného zákonného ustanovení, neprokázala opak. Vznikla jí tak povinnost platit televizní poplatky, a to od února 2019. Žalovaná sama byla v průběhu celého soudního řízení zcela procesně pasivní, netvrdila, že svůj dluh uhradila nebo že by dluh zanikl jinak. Soud proto žalobě vyhověl jak ohledně nezaplacených televizních poplatků, tak ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, který posoudil dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Žalovaná si neplnila svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek a tím se dostala do prodlení s plněním této povinnosti, žalobkyně tak správně požaduje úrok z prodlení z dlužných televizních poplatků od 15. dne každého měsíce (§ 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích), ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky žalobkyně kapitalizovala ke dni podání žaloby, tj. ke dni 27. 10. 2021. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva, přičemž náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal, když takovou odměnu nelze považovat za účelně vynaloženou s ohledem na skutečnost, že činnost České televize sice není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12). Česká televize inkasuje televizní poplatek za specifických podmínek srovnatelných s daňovou povinností, a proto by měla mít k výběru poplatků vytvořeny podmínky i ve formě oddělení, jenž se touto činností zabývá a má kvalifikované pracovníky. U činnosti nikterak právně náročné, spočívající ve výběru televizních poplatků, nemá žalobkyně důvod nechat se zastupovat advokátem. S ohledem na tento postup soud přiznal žalobkyni náhradu za soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů v paušální výši 100 Kč za úkon podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. dle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za návrh ve věci samé a písemnou výzvu k plnění. 10. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.