9 C 183/2022-21 — Okresní soud v Šumperku

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání. 2. Předmětem tohoto řízení, zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, je zaplacení televizního poplatku za měsíce [anonymizováno] 2020 až [anonymizováno] 2021 v celkové výši 1 619 Kč včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužných televizních poplatků k datu [datum] ve výši 98,49 Kč. 3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl z listinných důkazů, a to z evidenčního listu poplatníka České televize – domácnosti, potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků a předžalobní upomínky s doručenkou, k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne [datum] přihlásil do evidence žalobkyně jako poplatník televizního poplatku. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek za měsíc [anonymizováno] 2020 až [anonymizováno] roku 2021 ve výši 135 Kč za každý měsíc. Žalovaný tak dluží žalobkyni za televizní poplatky za uvedené období částku v celkové výši 1 619 Kč. Žalobkyně následně žalovaného písemně vyzývala k zaplacení dlužných televizních poplatků, žalovaný však na výzvu nereagoval a dluh neuhradil. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákona“) poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Soud shledal nárok žalobkyně na zaplacení televizních poplatků jako důvodný, neboť žalovaný neplnil svou shora citovanou zákonnou povinnost platit televizní poplatek za žalované období. Soud posoudil nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení z dlužných televizních poplatků dle § 1970 o. z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví v tomto případě nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný si neplnil svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek a tím se dostal do prodlení s plněním této povinnosti, žalobkyně správně požaduje úrok z prodlení z dlužných televizních poplatků od 16. dne každého měsíce, za nějž žalovaný dluží televizní poplatek, a to ve správné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud v celém rozsahu návrhu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva, přičemž náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal, když takovou odměnu nelze považovat za účelně vynaloženou s ohledem na skutečnost, že činnost České televize sice není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12). Česká televize inkasuje televizní poplatek za specifických podmínek srovnatelných víceméně s daní, má či měla by mít k tomu vytvořeny podmínky i ve formě oddělení, jenž se touto činností zabývá, jenž má kvalifikované pracovníky, a u věci nikterak právně náročné, která se týká výběru televizních poplatků, nemá důvod nechat se zastupovat advokátem. S ohledem na tento postup soud přiznal žalobkyni náhradu za soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů v paušální výši 100 Kč za 2 úkony podle § 151 odst. 3 o. s. ř. dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za návrh ve věci samé a písemnou výzvu k plnění. 8. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.