8 C 223/2022-61 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s tím, že žalovaný pracoval pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne 14. 1. 2019, druh práce byl sjednán – strojvedoucí. Žalovaný, jako zaměstnanec, uzavřel s žalobkyní, jako zaměstnavatelem, dne 14. 1. 2019 kvalifikační dohodu, na jejímž podkladě mu zaměstnavatel v rámci zvyšování kvalifikace umožnil absolvovat kurz strojvedoucího se závěrečnou zkouškou (nejpozději k datu 31. 3. 2019) a v níž se žalovaný zavázal, že pokud nesplní závazek setrvat v pracovním poměru u žalobkyně nejméně po dobu 2 let od ukončení kurzu závěrečnou zkouškou (tj. nejméně do 31. 3. 2021), popř. rozváže pracovní poměr s žalobkyní před zvýšením kvalifikace, nahradí žalobkyni náklady spojené se zvýšením kvalifikace dle této dohody, popř. jejich poměrnou část. Za náklady se přitom považují náklady na kurz, poskytnutá náhrada mzdy, náklady na dopravu, stravné. Maximálně mohla žalobkyně dle dohody požadovat k úhradě částku 35.500 Kč. Žalovaný podmínky výše uvedené smlouvy nesplnil, neboť 13. 8. 2019 podal výpověď z pracovního poměru, ten tedy skončil k 31. 10. 2019. V Dohodě o splácení závazku ze dne 1. 12. 2019 uznal žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše (20.458 Kč) a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 7. 2021. Žalovaný pracoval pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne 14. 1. 2019, druh práce byl sjednán - strojvedoucí, pracovní doba byla sjednána s nerovnoměrným rozvržením. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou a byl ukončen výpovědí zaměstnance podanou 13. 8. 2019 ke dni 31. 10. 2019. Dle kolektivní smlouvy měl žalovaný nárok na 5 týdnů dovolené v kalendářním roce. Žalovaný odpracoval pro žalobkyni 148 dní, za což by mu vznikl nárok na dovolenou po dobu 18,5 dne. Žalovaný se však od 1. 8. 2019 – 16. 8. 2019 neomluveně nedostavil do práce, za což mu byl nárok na dovolenou krácen o 12 dnů (1 den za každý den neomluvené absence). Žalovaný čerpal dovolenou po dobu 18 dní, za což mu byla poskytnuta náhrada mzdy celkem 19.883 Kč. Žalovaný tak přečerpal dovolenou, na níž mu vznikl nárok, o 12 dnů. Za dobu přečerpané dovolené tak zůstal zaměstnanci dluh vůči společnosti ve výši 6.152 Kč. Náhrada mzdy za dovolenou, na níž žalovaný neměl nárok, je bezdůvodným obohacením na straně žalovaného. V dohodě o splácení závazku ze dne 1. 12. 2019 uznal žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše (6.152 Kč) a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 7. 2021. Žalovaný, jako zaměstnanec, způsobil žalobkyni, jako zaměstnavateli, škodu na přechodovém měchu na vozidle [anonymizováno 5 slov] [číslo] tím, že dne 18. 3. 2019 při posunu železničního vozidla dostatečně nezkontroloval průjezdný profil a zachytil přechodovým měchem o železnou bednu ležící u koleje a žalobci tak způsobil škodu ve výši 13.917 Kč. V dohodě o splácení závazku ze dne 1. 12. 2019 uznal žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše (13.917 Kč) a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 7. 2021. Žalovaný, jako zaměstnanec, byl při výkonu činnosti pro žalobkyni, jako zaměstnavatele, pojištěn pojistnou smlouvou u společnosti [právnická osoba], [číslo] to pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli, s ročním pojistným ve výši 538 Kč. Z důvodu neomluvení absence a následného ukončení pracovního poměru žalovaným vůči žalobkyni dluh ve výši 125 Kč, jako poměrná část pojistného za dobu 10. 7. 2019 – 30. 9. 2019. V dohodě o splácení závazku ze dne 1. 12. 2019 uznal žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše (125 Kč) a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 7. 2021. Žalovaný byl vyzván k vrácení plnění dopisem žalobkyně ze dne 23. 3. 2022. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nastoupil pro žalovanou 14. 1. 2019, měl nastoupit jako strojvůdce. Odvolává se na předpis D1 vydaný Drážním úřadem, který je závazný pro všechny provozovatele dráhy, kde se jasně stanoví podmínky a způsob, jak má být proveden výcvik strojvůdců, posunovačů a další železničních pracovníků. V tomto předpise se taxativně stanovuje, že teoretická příprava pro funkci strojvůdce v délce 4 týdnů, což u žalované nebylo, bylo to pouze 14 dnů. Dále se stanovuje, že praxe pod dohledem zkušeného pracovníka na stroji, tedy lokomotivě, v délce 6 týdnů, to před zkouškami, pak může být tento uchazeč dle názoru drážního úřadu připuštěn ke zkouškám. Praxe u žalobkyně byla pouze týden. Při nástupu se společnost žalobkyně písemně zavázala, že poskytne žalovanému veškerý studijní materiál a samozřejmě adekvátní praxi do zkoušek. Pokud se jedná o studijní materiál, kterým je právě předpis D1, který pojednává o všem, co se na dráze děje, ten žalovaný od žalobkyně nikdy neobdržel ani mu nebyl zapůjčen. Specifikace pro provoz u žalobkyně se stanovuje vlečkovým řádem, který má být v souladu s předpisem D1, ten taktéž žalovaný neobdržel, kde má být charakteristika veškerého kolejiště a jeho doplňujících provozů. K vlečkovému řádu žalobkyně se dostal až dva měsíce po úspěšných zkouškách. Z důvodu toho, že se nemohl řádně připravit, první kolo zkoušek neudělal, a to pouze v koncovce„ praktická“. Většinu podkladů pro studium si opatřil ze Střední školy [anonymizována tři slova] v [obec], včetně předpisu D1, a to z důvodu, že tam před více jak 15 lety dělal maturitu při zaměstnání. Po 4 týdnech praxe, tedy 4 týdny po prvních zkouškách, šel na opakovanou zkoušku, kterou absolvoval. Z důvodů několika událostí, jak již předem uvedl, že předpis D1 stanoví i přípravu pro posunovače, tak jako strojvůdce, dle názoru tehdejšího vedoucího dopravy stačí dva dny a je z něho posunovač. Žalovanému osobně se jako strojvůdci stalo, že posunovač mu zavěsil vagón na lokomotivu a on ho sunul ven po kolejišti, posunovač ho naváděl. Z ničeho nic žalovanému vagón ujel, do dneška neví, jak se to mohlo stát. Druhý případ uvádí – když měl vyvézt z haly pětidílnou soupravu [anonymizováno], která měla být přistavena pod elektrickou trakci. Posunovač mu sdělil, že je vše v pořádku a že můžu sunout. Žalovanému to nedalo, tak se nerozjel, protože posunovač tam byl krátce, a šel si soupravu projít. S hrůzou zjistil, že má dva pracovníky pod soukolím vagónu. Kdyby se dal na pokyn posunovače do pohybu, tak by je zabil. Tehdy se rozhodl odejít od [právnická osoba]. Tato událost se stala zhruba týden po smrtelném úrazu pracovníka u žalobkyně. Společnost žalobkyně odmítla žalovaného v jím navržené lhůtě propustit a nepropustili ho. Posléze se mu stal úraz s ramenem a byl na nemocenské. V době nemocenské mu část nemocenských dávek žalobkyně zadržela a do dnešního dne mu je nevyplatila. To je vše k části dluhu, který se týká kurzu pro strojvůdce. Žalobkyně po žalovaném ještě požaduje opravu poškozené jednotky soupravy [anonymizováno] a jedná se o spojovací měch mezi jednotkami, když pracoval třetí den na vnitřní posuvně v hale, s kterou nebyl seznámen, ani ji neřídil a ani nemohl nijak zabránit, jenom křičel, ať zastaví. Za dva dny poté za ním přišel vedoucí dopravy s tím, že mu dává podepsat, že u toho byl přítomen, že se to bude teprve projednávat. Do dnešního dne nebyl žalovaný seznámen s protokolem o škodní události ani jejího projednání, s ničím. K ukončení pracovního poměru u žalobkyně mu bylo ukončení podán i závazek na zaplacení těchto položek, které podepsal, aby to celé ukončil. O žádné přečerpané dovolené nic neví. Měl spoustu přesčasů, ale když žádal o volno, tak mu jej nedali. Co se týče žalobkyní požadované částky 125 Kč za poměrnou část pojistného za dobu od 10. 7. 2019 až 30. 9. 2019, tak tuto část žaloby uznává. Co se týče požadavku žalobkyně na úhradu bezdůvodného obohacení za přečerpanou dovolenou, tak k tomuto žalovaný uvedl, že všichni pracovníci dopravy, tedy posunovači i strojvedoucí, na stanovené směně, tj. denní nebo ranní, měli nástup vždy hodinu před, tedy na pátou, ne na šestou, a pracovníci na odpolední směnu končili ve 23:00 hod., dále bylo stanoveno, že dvakrát do měsíce, to se střídalo, jednou v sobotu na den a jednou v neděli na den. Podle toho, jak vycházela směna. Žalovaný žádal o náhradní volno, v tom mu nebylo vyhověno. Je pravdou, že v době od 1. 8. 2019 do 16. 8. 2019 bez omluvy nepřišel do práce. Nárok žalobkyně na částku 6.152 Kč neuznává, protože oni mu pro změnu zadrželi nemocenské dávky. Tyto nemocenské dávky po žalobkyni v tomto řízení nepožaduje, ani je neuplatňuje jako procesní obranu. 3. Shodným tvrzením účastníků má soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnán u žalobkyně na pozici strojvůdce od 14. 1. 2019. 4. Dohodou o splácení závazku datovanou 1. 12. 2019 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem byla uzavřena uvedená dohoda, ve které je uvedeno, že zaměstnanec tímto uznává svůj závazek vůči zaměstnavateli, jakožto poměrnou část nákladů na kurz strojvedoucího dle kvalifikační dohody ze dne 14. 1. 2019 ve výši 20.458 Kč, dále náklady za přečerpanou dovolenou ve výši 6.152 Kč, dále škodu za poškození přechodového měchu č. [anonymizován