11 C 274/2024-24 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 25. 4. 2024 se žalobkyně, domáhala zaplacení částky 20 193 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 193 Kč od 3. 2. 2023 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, . IČ , IČO, (dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 5. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 2. 2. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 193 Kč, což ale žalovaný neučinil. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024 postoupena na žalobkyni.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že nemá k dispozici listiny prokazující prověření úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy.3. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy ze dne 3. 1. 2023 označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že jejími stranami je , právnická osoba, . IČ , IČO, , a žalovaný. Smlouva neobsahuje žádný podpis žalovaného, pouze textovou informaci, že byla podepsána SMS kódem „, Anonymizováno, “. Předmětem smlouvy je poskytnutí částky 10 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 2. 2. 2023 spolu s úrokem 40 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru 3 893 Kč před slevou a 10 193 Kč po slevě, celkem 14 005,20 Kč před slevou a 20 499,85 Kč po slevě. RPSN činilo 9 563,30 %.5. Z potvrzení o provedení transakce , právnická osoba, ., ze dne 18. 3. 2024 a sdělení , právnická osoba, . ze dne 11. 7. 2025 soud zjistil, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne 5. 1. 2023 připsána částka 10 000 Kč pod VS , var. symbol, .6. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 3. 2024 soud zjistil, že jejím stranami je předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník a předmětem smlouvy je postoupení pohledávek v počtu 44 ks. Smlouva je opatřena elektronickými podpisy jednajících stran. Přílohou smlouvy byl seznam postupovaných pohledávek jako příloha č. 1.7. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že seznam obsahuje pohledávku za žalovaným označenou číslem , Anonymizováno, , rodným číslem, datem narození a částkou 20 193 Kč.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2024 bylo zjištěno, že oznámení je adresováno žalovanému. Předmětem dopisu je sdělení, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024 byla postoupena pohledávka z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ze smlouvy č. , hodnota, a žalovaný byla vyzvána k úhradě dlužné částky 28 959,98 Kč, která se se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení, a účelně vynaložených nákladů na vymáhání.9. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2024 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě částky 38 251,98 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 28 959,98 Kč a nákladů zastoupení ve výši 9 292 Kč. Zároveň zástupce žalobkyně sdělil žalovanému, že pohledávka vznikla na základě smlouvy č. , hodnota, o úvěru uzavřené dne 5. 1. 2023, č. , hodnota, mezi ním a předchůdkyní žalobkyně, která pohledávku postoupila na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2020.10. Z podacího lístku , Anonymizováno, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně odeslal dne 15. 3. 2024 dopis žalovanému.11. Z dalších provedených důkazů (standardní informace o úvěru,) soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť s ohledem na právní hodnocení, nebyl jejich obsah podstatný.Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.12. Dne 1. 3. 2024 byla podepsána dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, a to mezi předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek v počtu 44 ks. Přílohou smlouvy byl seznam postupovaných pohledávek jako příloha č. , hodnota, , jehož součástí byla pohledávka za žalovaným označená číslem , Anonymizováno, , rodným číslem, datem narození a částkou 20 193 Kč. Na účet žalovaného byla dne 5. 1. 2023 vyplacena částka 10 000 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně.13. Podle § 2395 o. z. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 ZoSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu us