8 C 139/2025-25 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 3. 2025 mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , zapsaného v OR vedeném , Anonymizováno, , oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, , sídlem , adresa, (dále také jen „původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO žalobkyně, , jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 17. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 10. 2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20.000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12.676,29 Kč, který byl splatný dne 15. 10. 2023. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách , Anonymizováno, zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 20.000 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 15. 10. 2023. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 17. 10. 2022 na bankovní účet , č. účtu, , který žalovaný uvedl. Prostředky pro potvrzení totožnosti klienta jsou uvedeny v článku I.23 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . K ověření totožnosti je žalovaný kromě jména a příjmení, data narození, rodného čísla a adresy povinen uvést také druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti tohoto průkazu apod. V článku II.5. zmíněné smlouvy se dále uvádí: „Úvěrující bude zjišťovat totožnost klienta v případě provádění úkonů zejména pomocí elektronických kanálů: jestliže jsou úkony prováděny přes internet – pomocí čísla mobilního telefonu klienta a hesla systémově generovaným kódem.“ Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem. Toto je blíže upraveno v článku III.2.: „…podpis klienta je u této smlouvy a souvisejících dokumentů nahrazen zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu ze SMS (v tomto případě se jedná o kód , Anonymizováno, ), který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr, když takovéto jednání má platnost písemného právního jednání, neboť tato forma podpisu této smlouvy a souvisejících dokumentů je dostatečně určitá a srozumitelná a tudíž tato forma je shodně považována za písemnou formu uzavření smlouvy a souvisejících dokumentů. Tato smlouva a související dokumenty nabývají platnosti a účinnosti okamžikem zadání ověřujícího podpisového SMS kódu do příslušného pole ze strany klienta umístěného na internetové webové stránce úvěrujícího.“ Žalobkyně dále uvedla, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Dále žalobkyně uvedla, že dle článku XV. odst. 3 smlouvy o úvěru má úvěrující právo klientovi, který plní své povinnosti plynoucí z této smlouvy řádně a včas, přiznat slevu z poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný ovšem nehradil řádně, když k datu splatnosti a rovněž ani k dnešnímu dni neuhradil ničeho. Proto žalobce požaduje výši poplatku za poskytnutí „před slevou“. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 17. 10. 2022. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobkyně (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 15. 3. 2025. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 32.676,29 Kč nejpozději splatných dne 15. 10. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.3. V průběhu řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že by její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne 17. 10. 2022 předmětnou smlouvu o úvěru. Žalobkyní k žalobě přiložená smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, , datovaná 15. 10. 2022, neobsahuje jakoukoliv formu souhlasu žalovaného, ze které by soud mohl mít za prokázané, že žalovaný vyslovil svou vůli být touto smlouvou vázán. Identifikace žalovaného na předmětné smlouvě je prokazována toliko kódem , Anonymizováno, , nicméně z žádných dalších důkazů předložených či označených žalobkyní nemá soud za prokázané, že kód byl zaslán na telefon žalovaného, resp. z jeho telefonu odeslán, a že to tedy byl žalovaný, který zadáním tohoto kódu projevil svoji vůli uzavřít předmětnou úvěrovou smlouvu.4. Zprávou , právnická osoba, ., datovanou 16. 10. 2025 a potvrzením o platbě má soud za prokázané, že na žalovaný byl v říjnu 2022 majitelem účtu č. , č. účtu, , na který byla právní předchůdkyní žalobkyně zaslána v říjnu 2022 částka 20.000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .5. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek datovanou 28. 2. 2025 mezi výše uvedenou společností , právnická osoba, , jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky datovaným 15. 3. 2025, má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.6. Výzvou k úhradě před podáním žaloby a podacím lístkem, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky před podáním žaloby.7. S ohledem na datum, kdy dle tvrzení žalobkyně měla být s žalovaným uzavřena předmětná úvěrová smlouva a na období, kdy právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výše uvedenou finanční částku na jeho účet, posuzoval soud věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného od 1. 12. 2016.8. V předmětné věci nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně v žalobě uvedenou úvěrovou smlouvu. Navíc žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, jak požaduje zákon o spotřebitelském úvěru v § 86, což by i v případě uzavření předmětné úvěrové smlouvy žalovaným mělo za důsledek její neplatnost dle § 87 citovaného zákona. Soud proto nárok žalobkyně posuzoval jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20.000 Kč na jeho účet, přičemž žalovaný z této částky nic nevrátil. Soud mu proto uložil povinnost vrátit tuto částku žalobkyni, a to včetně zákonného úroku z prodlení určeného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičem