8 C 158/2025-40 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění , Anonymizováno, žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 7. 2. 2024, 23. 2. 2024, 24. 2. 2024, 25. 2. 2024, 26. 2. 2024, 27. 2. 2024, 28. 2. 2024, 29. 2. 2024, 7. 3. 2024 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 7. 2. 2024, 23. 2. 2024, 24. 2. 2024, 25. 2. 2024, 26. 2. 2024, 27. 2. 2024, 28. 2. 2024, 29. 2. 2024, 7. 3. 2024, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného, jak je patrno z přiloženého potvrzení o platbě. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 8. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 8. 6. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 11. 6. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 12. 6. 2024. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 14. 6. 2025. Předmětem návrhu na vydání el. platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 42.000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 30.000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12.000 Kč nejpozději splatných dne 11. 6. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 11. 6. 2024. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 12. 6. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 14. 6. 2025. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 11.010 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.3. V průběhu řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že by s žalovaným uzavřela dne 7. 2. 2024 předmětnou smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyní k žalobě přiložená smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , datovaná 7. 2. 2024, neobsahuje jakoukoliv formu souhlasu žalovaného, ze které by soud mohl mít za prokázané, že žalovaný vyslovil svou vůli být touto smlouvou vázán. Žalobkyně k žalobě nepřiložila ani neoznačila jakékoli další důkazy prokazující uzavření předmětné smlouvy.4. Zprávou , právnická osoba, ., datovanou 16. 10. 2025 a potvrzeními o provedených platbách datovanými 7. 2. 2024, 23. 2. 2024, 24. 2. 2024, 25. 2. 2024, 26. 2. 2024, 27. 2. 2024, 28. 2. 2024, 29. 2. 2024, 7. 3. 2024, má soud za prokázané, že na účet žalovaného byly zaslány následující částky, a to dne 7. 2. 2024 ve výši 1.000 Kč, dne 23. 2. 2024 ve výši 2.000 Kč, dne 24. 2. 2024 ve výši 2.000 Kč, dne 25. 2. 2024 v celkové výši 5.000 Kč, dne 26. 2. 2024 ve výši 1.000 Kč, dne 27. 2. 2024 v celkové výši 5.000 Kč, dne 28. 2. 2024 v celkové výši 4.000 Kč, dne 29. 2. 2024 v celkové výši 9.000 Kč a dne 7. 3. 2024 ve výši 1.000 Kč, vždy pod variabilním symbolem , var. symbol, .5. Výzvou k úhradě před podáním žaloby a podacím lístkem, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky před podáním žaloby.6. S ohledem na datum, kdy dle tvrzení žalobkyně měla být s žalovaným uzavřena předmětná úvěrová smlouva a na období, kdy žalobkyně zaslala žalovanému výše uvedené finanční částky na jeho účet, posuzoval soud věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného od 1. 12. 2016.7. V předmětné věci nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že s žalovaným uzavřela v žalobě uvedenou úvěrovou smlouvu. Navíc žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, jak požaduje zákon o spotřebitelském úvěru v § 86, což by i v případě uzavření předmětné úvěrové smlouvy žalovaným mělo za důsledek její neplatnost dle § 87 citovaného zákona. Soud proto nárok žalobkyně posuzoval jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 30.000 Kč na jeho účet, přičemž žalovaný z této částky nic nevrátil. Soud mu proto uložil povinnost vrátit tuto částku žalobkyni, a to včetně zákonného úroku z prodlení určeného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně měla ve sporu úspěch v rozsahu 57 % a soud jí tak přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 %, tedy míru úspěchu sníženou o míru neúspěchu ve sporu (57 % - 43 %). Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za zastupování ve výši 9.780 Kč dle § 7, bodu 5 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 3.260 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva a žaloba), 3x režijním paušálem po 450 Kč dle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., to vše navýšeno o 21 % DPH a soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 2.651 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně činí 16.118 Kč, z čehož 14 % představuje částku 2.257 Kč.9. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán p