9 C 135/2025-30 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 36 555,70 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou distančním způsobem na webové stránce , Anonymizováno, dne , datum, uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 17 100 Kč s postupným čerpáním. Žalované byl dne , datum, vyplacen úvěr 17 000 Kč na bankovní účet číslo , č. účtu, . Žalovaná se zavázala úvěr vrátit v denních splátkách po 160,30 Kč do , datum, . Žalovaná si zvolila též službu Presto. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou denních splátek, žalobkyně proto smlouvu ke dni , datum, vypověděla. Žalovaná se do prodlení s úhradou celého úvěru dostala dne , datum, . Žalovaná žalobkyni dluží 36 265,34 Kč, z čehož na jistinu připadá 17 000 Kč, na poplatek za vyplacení tranší úvěru 338,29 Kč a na smluvní úrok 18 927,05 Kč. Žalobkyně po žalované dále požaduje smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši 290,36 Kč. Před podáním žaloby, dne , datum, , žalobkyně žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě celé dlužné částky, žalovaná ovšem neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.3. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, zaslala na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované částku ve výši 17 000 Kč.4. Ze zprávy , Anonymizováno, soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalované.5. Z výpisu z běžného účtu č. , hodnota, soud zjistil, že za období , datum, – , datum, byl počáteční stav na účtu žalované 0 Kč a konečný 105,22 Kč. V červenci 2024 má žalovaná mnohačetné výdaje v řádech tisíců ve prospěch , Anonymizováno, .cz a , Anonymizováno, .cz.6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že je v ní uvedeno datum uzavření dne , datum, . Na smlouvě není ruční podpis žalované. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalované poskytnout úvěr do výše 17 100 Kč, který je možné čerpat postupně a opakovaně. Žalovaná je dle smlouvy povinna splatit první splátku třicátý den ode dne poskytnutí úvěru. Konec platnosti kreditního rámce je stanoven na , datum, , RPSN 1422,87 %, úroková sazba 0,933 %, poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná si dle smlouvy mohla aktivovat službu Presto za poplatek 165 Kč.7. Z předpisů denních splátek soud zjistil, že žalovaná měla od , datum, do , datum, platit splátky ve výši 160,30 Kč denně.8. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela ze zjištění, že žalovaná žije v domácnosti dvou členů, má výdaje na půjčky ve výši 3 140 Kč, za bydlení vynaloží 3 500 Kč, další nezbytné výdaje jsou uvedeny ve výši 0 Kč a ostatní nezbytné výdaje 500 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 41 477 Kč, výše čistého příjmu uvedeného spotřebitelem 17 000 Kč, rezerva pro výdaje 600 Kč, minimální výdaje 12 080 Kč, disponibilní příjem 4 900 Kč.9. Z listiny označené jako Autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že totožnost spotřebitele byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . Protiúčet: , Jméno žalované, , č. účtu, , datum: , datum, .10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, s poštovním podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k úhradě částky 37 465,69 Kč a tato výzva byla dne , datum, předána k poštovní přepravě.11. Z dalších předložených listin soud nečinil skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, žalobkyně dne , datum, na účet vedený na jméno žalované vyplatila částku 17 000 Kč, kterou měla žalovaná dle přehledu splátek vrátit po 160,30 Kč denně v období od , datum, do , datum, (540 dní x 160,30 Kč). V rámci ověření úvěruschopnosti žalobkyně vycházela ze zjištění, že žalovaná žije v domácnosti dvou členů, má výdaje na půjčky ve výši 3 140 Kč, za bydlení vynaloží 3 500 Kč, další nezbytné výdaje jsou uvedeny ve výši 0 Kč a ostatní nezbytné výdaje 500 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 41 477 Kč, výše čistého příjmu uvedeného spotřebitelem 17 000 Kč, rezerva pro výdaje 600 Kč, minimální výdaje 12 080 Kč, disponibilní příjem 4 900 Kč. Žalobkyně netvrdila ni nepředložila žádné důkazy, z nichž údaje o příjmech a výdajích žalované ověřila. Z výpisu z běžného účtu žalované č. , hodnota, za období , datum, – , datum, byl zřejmý počáteční stav na účtu žalované 0 Kč a konečný 105,22 Kč. V červenci 2024 má žalovaná mnohačetné výdaje v řádech tisíců ve prospěch , Anonymizováno, .cz a , Anonymizováno, .cz. Žalovaná na poskytnuté plnění neuhradila ničeho. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě částky 37 465,69 Kč výzvou zaslanou právním zástupcem žalobkyně dne , datum, .13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit,