10 C 67/2025-34 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 33 894 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu s poplatkem za zpracování ve výši 10 780 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu a administrativní činnost ve výši 3 038 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 960 Kč vrátit ve 14měsíčních splátkách po 2 921 Kč, tak, že úvěr byl splatný nejpozději do , datum, . Žalovaný zaplatil celkem 18 000 Kč. Naposledy hradil dne , datum, . K dotazu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný byl prověřován ohledně své schopnosti úvěr splácet, a to především na základě informací od samotného žalovaného a lustrací v rejstřících NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku. Příjem žalovaného tvořil 27 873 Kč, jeho výdaje 8 469 Kč, měl bydlet u rodičů jako svobodný a bezdětný. Za dobu trvání úvěru ovšem žalovaný uhradil pouze částku ve výši 18 000 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil.2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne , datum, žalovaný a , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu s poplatkem za zpracování ve výši 10 780 Kč a poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu a administrativní činnost ve výši 3 038 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 960 Kč vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 2 921Kč, tak, že úvěr byl splatný nejpozději do , datum, . Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že částku ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy převzal.4. Z tabulku umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradila na předmětný spotřebitelský úvěr č. částku 18 000 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost , právnická osoba, ., jako postupitel uzavřely dne , datum, písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smlouvy o úvěru specifikovaných v příloze č. , hodnota, smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovaným se nachází v seznamu postoupených pohledávek.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě.7. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího lístku z téhož dne, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej vyzval k zaplacení všech dlužných částek.8. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl prověřován ohledně své schopnosti úvěr splácet, a to především na základě informací od samotného žalovaného a lustrací v rejstřících NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku. Příjem žalovaného tvořil 27 873 Kč, jeho výdaje 8 469 Kč, měl bydlet u rodičů jako svobodný a bezdětný, což o sobě uvedl ve formuláři. Za zmínku stojí položka 109 Kč, kterou žalovaný označil měsíční stravné.9. Z výplatních pásek a dodatku k pracovní smlouvě soud zjistil, že žalovaný měl pracovní poměr na dobu neurčitou a jím uvedený příjem odpovídal průměrnému měsíčnímu výdělku.10. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, a žalovaný dne , datum, podepsaly smlouvu č. , hodnota, . Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu s poplatkem za zpracování ve výši 10 780 Kč a poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu a administrativní činnost ve výši 3 038 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 960 Kč vrátit ve 14měsíčních splátkách po 2 921 Kč, tak, že úvěr byl splatný nejpozději do , datum, . Žalovaný zaplatil celkem 18 000 Kč. Naposledy hradil dne , datum, . Pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky dopisem. Před podáním žaloby byla žalované dne , datum, odeslána předžalobní výzva k zaplacení.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel