15 C 140/2025-22 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 12. 2025 navrhla žalobkyně, aby byla zrušena v celém rozsahu její vyživovací povinnost naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne , spisová značka, , ve výši 2 000 Kč měsíčně pro žalovanou, která je zletilou dcerou žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že poslední výživné uhradila v měsíci listopadu 2025, zjistila však, že ke dni 10. 9. 2025 bylo žalované ukončeno studium na , adresa, od následujícího dne tedy nebyla žalovaná studentkou v denním studiu. Sama žalovaná o tomto informovala žalobkyni dne 5. 10. 2025. Žalobkyně má za to, že vzhledem k tomu, že žalovaná již není nezaopatřeným potomkem žalobkyně, má být vyživovací povinnost stanovená označeným rozsudkem zrušena s účinností od 11. 9. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání podle § 115a o. s. ř., neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a soud měl za to, že žalovaná s tímto postupem také souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Soud při posouzení věci vycházel z obsahu spisu, a to z písemností předložených žalobkyní a sdělení vyžádaném soudem u státního orgánu. Z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne , spisová značka, , soud zjistil, že bylo výživné stanovené žalobkyni pro žalovanou zvýšeno od 26. 8. 2021 na částku 2 000 Kč měsíčně. Z písemnosti označené jako „, Anonymizováno, vystavené , adresa, soud zjistil, že toto bylo zasláno prostřednictvím sociální sítě a print screen předložen k důkazu, z něj vyplývá, že je adresováno žalované dne 11. 9. 2025, kdy sděluje školské zařízení, že ukončuje žalované vzdělání ke dni 10. 9. 2025 z důvodu neúspěchu při druhém opravném termínu a ode dne 11. 9. 2025 není žalovaná studentkou uvedené školy. Z odpovědi na dotaz , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaná byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 11. 9. 2025 do 30. 11. 2025 a v minulé evidenci v době od 28. 3. 2024 do 31. 8. 2004, žalovaná byla vyřazena z evidence pro nástup do zaměstnání u , anonymizováno, .5. Soud posoudil uvedené písemnosti spisu každou jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, přihlédl přitom ke všemu, co v řízení vyplynulo, a dospěl k závěru o skutkovém stavu tak, že žalovaná je dcerou žalobkyně, v minulosti byla žalobkyni stanovena vyživovací povinnost rozhodnutím soudu a naposledy byla rozsudkem zdejšího soudu zvýšena na částku 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná se v době do 10. 9. 2025 připravovala studiem na střední škole na budoucí výkon povolání, studium však bylo ukončeno od 11. 9. 2025 není žalovaná již studentkou a jinou skutečnost netvrdila. Žalovaná byla do 30. 11. 2025 v evidenci uchazečů o zaměstnání , Anonymizováno, ale byla po tomto dni vyřazena, protože nastoupila do zaměstnání, ukončení zaměstnání a ani jiné skutečnosti se z obtahu spisu nepodávají a žalovaná je netvrdila.6. Podle§ 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost;podle § 911 výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav na základě označené právní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, kdy jejím předmětem je zrušení vyživovací povinnosti předka a potomka. Právo na určení výživného soudem je obecně mezi rodiči a dětmi dáno tehdy, pokud potomek není schopen se sám živit, typicky v případě, kdy se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem ve školském zařízení nebo v učebním oboru. Za situace, kdy soud zjistil, že žalovaná jako zletilá dcera žalobkyně již nejpozději od 11. 9. 2025 se soustavným vzděláváním na budoucí povolání nepřipravuje a je dále zjištěno, že v současnosti si žalovaná opatřuje prostředky na vlastní obživu prací u zaměstnavatele, byla proto i vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání , Anonymizováno, pak není povinností žalobkyně ji dále na výživné nejpozději od 30. 11. 2025 přispívat. Vzhledem k těmto skutečnostem a právní úpravě soukromého práva soud vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalované zrušil v celém rozsahu, jak odpovídá bodu I. výroku tohoto rozsudku.8. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo, neboť žalobkyně byla sice v řízení zcela úspěšná, ale žádné náklady neuplatnila, a i kdyby tak učinila soud by přistoupil k aplikaci moderačního práva dle § 150 o. s. ř.