16 C 257/2025-21 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhá se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 14.496 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14.496 Kč od , datum, do zaplacení a dále uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Žalobkyně tvrdí, že je právní nástupkyní společnosti De Vries , právnická osoba, ., která je právní nástupkyní společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ). Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru dne , datum, na jeho bankovní účet částku ve výši 10.000 Kč, která měla být právní předchůdkyni žalobkyně vrácena spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.200,11 Kč a úroku stanoveného dle článku II. bod 2 písm. b) smlouvy ve výši 295,89 Kč, když původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Smlouva byla odsouhlasena verifikačním kódem ve formě SMS, který byl žalovanému přidělen na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS kód nahradil fyzický podpis smlouvy. V případě, že by soud dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena platně, žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, a to v rozsahu uhrazené jistiny ve výši 10.000 Kč, když žalovaný dosud právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni neuhradil ničeho. Tím, že žalovaný nezaplatil řádně a včas, žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., v e znění pozdějších novel.2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a soud měl za to, že žalovaný s tímto postupem rovněž souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám; podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.5. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je částečně důvodný. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena neplatná smlouva o úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nepřezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného a z údajů, které měla k dispozici, dovodila nesprávné závěry o tom, že žalovaný je úvěruschopný, neboť z příjmů ve výši 19.000 Kč odečetla pouze paušalizované výdaje ve výši 4.860 Kč, náklady bydlení ve výši 4.000 Kč, s tím, že vzala v úvahu i měsíční splátku nebankovních úvěrů ve výši 1.860 Kč. Tím, že nevzala v úvahu skutečné výdaje na stravu a bydlení, došlo k nesprávnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného a následně k tomu, že žalovaný nebyl schopen sjednaný úvěr splácet. I přesto právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč, které mu zaslala na účet. Soud tak dospěl k závěru, že na straně žalovaného se nachází částka ve výši 10.000 Kč bezprávního důvodu. Podle shora citované právní úpravy je osoba, která má majetkový prospěch, aniž by jí svědčil právní důvod k tomuto prospěchu, povinnost jej vrátit osobě, na jejíž úkor se bezdůvodně obohatila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně až na žalobkyni, je tedy žalobkyně nositelem práva na vydání bezdůvodného obohacení, o čemž soud rozhodl v bodě I. výroku tohoto rozsudku.6. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.7. Tím, že žalovaný nezaplatil řádně a včas, soud přiznal žalobkyni také úroky z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., v e znění pozdějších novel a určil lhůtu k plnění v souladu s ust. § 160 o. s. ř. v délce tří dnů.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla úspěšná pouze částečně, náklady řízení poměrně, a to po odpočtu úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 69 % a v rozsahu 31 % byla neúspěšná. Z tohoto důvodu soud žalobkyni přiznal 38 % z celkově vynaložených nákladů řízení, jež sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, dále tří úkonů právní pomoci po 400 Kč (převzetí věci, sepis žaloby, výzva k úhradě) a 3 x režijní paušál po 100 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně není plátce DPH, 38 % z takto stanovených nákladů řízení představuje částku ve výši 2.500 Kč.9. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz a soud musel přistoupit k doměření soudního poplatku dle zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších novel, tak, aby soudní poplatek představoval částku ve výši 1.000 Kč, která je pro toto řízení stanovena dle Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek byl uhrazen pouze ve výši 800 Kč, soud proto přistoupil k doměření soudního poplatku o dalších 200 Kč.