9 C 23/2026-43 – Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 55 050,45 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., přičemž pro případ neuznání nároku ze smlouvy požadovala jeho posouzení jako bezdůvodné obohacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný čerpal úvěr několika převody na účet č. , č. účtu, v celkové výši 37 590 Kč a uhradil toliko částku 18 111,25 Kč, která byla započtena převážně na příslušenství. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a následných seznamů postoupených pohledávek. Předžalobní výzva byla žalované zaslána , datum, .2. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu včas odpor a nárok neuznal. Namítal, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, a to jak pro rozpor s dobrými mravy vzhledem k extrémně vysoké úrokové sazbě a RPSN, tak pro nedostatečné posouzení jeho úvěruschopnosti. Dále zpochybnil samotné uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku, když podle jeho názoru nebylo prokázáno, že smlouvu uzavřel právě on, ani že byl dodržen zákonný požadavek na zachycení právního jednání v elektronické podobě. Namítl rovněž neprokázání aktivní legitimace žalobkyně a nedostatečnou identifikaci postoupené pohledávky. Současně uvedl, že uhradil částku 18 111 Kč, kterou je nutno započíst na jistinu, a případnou zbývající částku navrhl splácet v měsíčních splátkách.3. K nařízenému jednání se nedostavila žalobkyně ani žalovaný. Omluvu žalovaného z jednání z důvodu plánovaného podání insolvenčního návrhu soud nepovažoval za řádnou.4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, zejména smlouvou o úvěru ze , datum, , potvrzeními o provedení plateb na č. l. 19, fakturami na č. l. 20-22, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze , datum, a dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v období od , datum, do , datum, poskytla finanční prostředky v celkové výši 37 590 Kč, které byly poukázány na bankovní účet žalovaného. Soud má dále za prokázané (resp. mezi účastníky bylo nesporné), že žalovaný na uvedený dluh uhradil částku 18 111,25 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně žalovanému postoupení oznámila. Z dalších důkazů soud pro nadbytečnost nečinil skutkové závěry.5. Soud se v první řadě zabýval splněním povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v tomto směru uvedla pouze obecná tvrzení o provedených lustracích v registrech, metodice výpočtu příjmů a výdajů a prohlášení žalovaného, aniž by doložila, jak tvrzení žalovaného ověřila a z jakých důkazů vycházela. Za této situace soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a smlouva o spotřebitelském úvěru je proto podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. S ohledem na tento závěr se soud dále nezabýval námitkami žalovaného směřujícími proti uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku či její neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy, neboť tyto by na uvedeném závěru ničeho nemohly změnit.6. V důsledku neplatnosti smlouvy vznikl mezi účastníky vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť žalovaný přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Podle § 2993 o. z. je ten, kdo se bezdůvodně obohatil, povinen vydat ochuzenému, oč se obohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 37 590 Kč, přičemž na tento závazek již uhradil částku 18 111,25 Kč. Jelikož je smlouva neplatná, nelze z ní dovozovat nárok na úroky, smluvní pokuty ani jiné příslušenství. Veškerá plnění účastníků je proto nutno posuzovat výlučně v režimu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), a jednotlivé úhrady žalovaného je třeba započíst přímo na jistinu. Podle § 2999 odst. 1 o. z. se bezdůvodné obohacení vydává v rozsahu, v jakém trvá v době rozhodování soudu, žalovaný je proto povinen vydat žalobkyni rozdíl mezi přijatým plněním a tím, co již vrátil, tedy částku 19 479 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně nemá vzhledem k neplatnosti smlouvy nárok na úroky, poplatky ani další smluvní nároky, a rovněž jí nenáleží ani úrok z prodlení, jelikož žalovaný je povinen vrátit jistinu ve lhůtě přiměřené jeho možnostem podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a do prodlení se dostane až po uplynutí lhůty stanovené tímto rozsudkem. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný neprokázal svou finančně nepříznivou situaci.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná.