6 C 306/2020-22 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 12. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 26. 9. 2017. Žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 17 700 Kč (úvěr 10 000 Kč, souhrnný poplatek 7 700 Kč) v 60 týdenních splátkách po 295 Kč. Žalovaná uhradila celkovou částku 9 700 Kč, rozdíl ve výši 8 000 Kč je nyní žalobkyní požadován. Půjčka zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Úroky z prodlení jsou požadovány od 20. 11. 2018, když splatnost pohledávky nastala k 19. 11. 2018. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 9. 2017 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 700 Kč, celkem tedy částku 17 700 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 295 Kč. První splátka byla splatná dne 3. 10. 2017. Zápůjční úroková sazba byla stanovena na 66 % ročně, RPSN potom činí 195,34 %. 4. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč a ta se zavázala úvěr vrátit a vedle toho zaplatit souhrnný poplatek 7 700 Kč, celkem tedy 17 700 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 2 950 Kč. Z obsahu smlouvy vyplývá, že částka 10 000 Kč byla žalované předána při jejím podpisu. 5. Po právní stránce se jedná o spor podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle ustanovení § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv anebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 10. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o úvěru podepsala, a to dokonce i v situaci, kdy v předtištěné (formulářové) smlouvě o půjčce uvedla, že porozuměla všem ustanovením smlouvy, že smlouva představuje její svobodnou vůli a že nebyla uzavřena pod hrozbou nebo nátlakem nebo v tísni za nápadně nevyhovujících podmínek. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 77 % (za něco přes 1 rok) z půjčené částky je neúměrně vysoký. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat v případě roční splatnosti půjčky maximálně 1/3 z půjčené částky, tedy částku 3 400 Kč. Do této částky soud zahrnuje úroky i veškeré poplatky související s úvěrem. Žalovanou byla celkem uhrazena částka 9 700 Kč. Soud tak žalobě vyhověl pouze co do částky 3 700 Kč, kterou soud považuje za důvodnou (10 000 Kč + 3 400 Kč na poplatky a úroky – 9 700 Kč zaplacených žalovanou). Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 4 300 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (7 700 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 77 % poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. 11. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 3 700 Kč. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z této částky, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení je žalobkyní stanoveno ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tedy od 20. 11. 2018. V části 4 300 Kč s příslušenstvím byla potom žaloba zamítnuta. 12. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky do 20 000 Kč částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 600 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.