9 C 280/2020-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být uzavřena mezi [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně podle žaloby poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve lhůtě do [datum]. Tuto povinnost však nesplnil a na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla následně právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni smlouvou uzavřenou dne [datum]. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny zápůjčky ve výši 1 000 Kč a souvisejícího zákonného úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího dni splatnosti zápůjčky do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, jež mu byla řádně doručena, přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě mu byly formou poštovní poukázky poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. Žalovaný si tuto částku na poště převzal dne [datum]. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně ve lhůtě do [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně ze shora uvedené úvěrové smlouvy postoupena na žalobkyni., o čemž byl žalovaný informován dopisem právního předchůdce žalobkyně z [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy předžalobní výzvou své zástupkyně z [datum]. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 145/2010, o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném do 30. 11. 2016. 6. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se žalobkyně ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou nárokované pohledávky včetně jejího příslušenství. 8. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnil, když žalovanému prokazatelně poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Žalovanému tak dle zmiňované smlouvy i dle citovaného ust. § 2395 o. z. vznikla povinnost vrátit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu úvěru v ujednaném termínu splatnosti, tj. do [datum]. Bylo na žalovaném, aby případně prokázal, že tuto povinnost splnil a svůj dluh právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné již zcela či alespoň částečně uhradil. Žalovaný však zůstal v průběhu celého řízení nečinným, k podané žalobě se nevyjádřil a se soudem nekomunikoval. Soud proto vycházel z toho, že na svůj dluh skutečně neuhradil ničeho, a dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. 9. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení za období ode dne následujícího dni splatnosti úvěru do zaplacení. Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu. 10. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl., a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.