10 C 242/2021-39 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení žalované částky 21 361,69 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 23. 1. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 19 017 Kč sestávající z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 5 384 Kč, úroku ve výši 3 935 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 698 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 3. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Na svůj dluh uhradila pouze 1 384 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 6. 2. 2017 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni postoupení činila dlužná částka 48 943,87 Kč. Žalobkyně však požaduje jen nesplacenou jistinu ve výši 21 361,69 Kč. Žalobkyně dále požaduje přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 7 950,11 Kč, tj. úroku ve výši 29 % p.a. z dlužné jistiny od 20. 3. 2018, tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 24. 6. 2019, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 112,75 Kč, tj. zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 14. 22. 2017, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 24. 6. 2019, úroku ve výši 29 % p.a. a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z dlužné jistiny od 25. 6. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. 4. Z karty zákazníka a ze smlouvy o zápůjčce, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou dne 23. 1. 2017 [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 22 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce. Kromě poskytnutých peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 19 017 Kč sestávající z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 5 384 Kč, úroku ve výši 3 935 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 698 Kč, v součtu mělo jednat o 41 017 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala dlužnou částku zaplatit v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, přičemž první splátka měla být splatná sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující splátka až do předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Součástí této smlouvy jsou i smluvní podmínky. Podle smlouvy činila RPSN 230,58 %. Výpůjční úroková sazba činila 29 % p. a. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a z přílohy č. 1 vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], [IČO] žalobkyni pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy o zápůjčce. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 24. 6. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou o postoupení pohledávky. Oznámení bylo žalované odesláno dne 17. 7. 2019, jak vyplývá z předloženého podacího lístku. 7. Z výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 vyplynulo, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky s tím, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne 13. 3. 2020, jak vyplývá z podacího lístku. 8. V dané věci soud v obou případech po právní stránce posuzoval spor jako spor ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016. 9. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2390 o. z. v souvislosti s uzavřenými smlouvami o zápůjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 22 000 Kč a ve smyslu § 2392 odst. 1 obč. zák. rovněž na zaplacení smluvního úroku. Smlouva sice přímo stanoví úrok ve výši 3 935 Kč, stanoví však povinnost zaplatit odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 5 284 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 698 Kč Tyto poplatky sice dle smlouvy představují jinak pojmenované platby, v podstatě je však třeba je považovat za jakousi další skrytou podobu úroku, neboť jde o plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí zápůjčky. Smysl těchto poplatků se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i tyto poplatky slouží na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněné poplatky hodnotil jako úplatu za poskytnutí půjček a posuzoval tedy jejich výši. Dospěl přitom k závěru, že částku celkem 19 017 Kč, nelze považovat za přiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků, a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy vznikl sice nárok i na úhradu úroků, či poplatku, ale pouze do výše, která je jednotlivým půjčkám přiměřená. 10. V obou případech soud považuje za přiměřený úrok ještě ve výši 30% p. a. z jistiny, což je u zápůjčky ve výši 22 000 Kč 7 595 Kč. Nad tuto částk považuje soud sjednaný souhrnný poplatek za nepřiměřeně vysoký, tedy dle názoru soudu nepřiměřeně vysoký je poplatek ve výši 11 422 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku ve výši 11 422 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 o. z 11. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalované dle smlouvy o zápůjčce vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 22 000 Kč, úrok či poplatek ve výši 7 595 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tj. více než 1 384 Kč. Soud proto vycházel z toho, že k žádným dalším úhradám nedošlo. Zmíněnou úhradu žalované započetl na shora uvedený poplatek – úrok a na jistinu pohledávky a dospěl k závěru, že žalovaná na dluh ze zápůjčky ve výši dluží 9 939,69 Kč. V tomto rozsahu proto podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalované s úhradou jejího dluhu nastalo. 12. Ve zbývající části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 11 422 Kč a souvisejícího příslušenství, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 13. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 855 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 1 069 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 214 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku IV. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 214 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., v účinném znění). 14. Žalovaná měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť nezjistil., že by částečně úspěšné žalované vznikly náklady řízení. 15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.