10 C 248/2021-27 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 1 080 Kč z titulu nesplnění povinnosti žalované podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 348/2005 Sb.), neboť žalovaná neplatila televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně v měsících červenec až listopad 2018, v měsíci květnu 2019, listopadu 2019 a srpnu 2020 (8 měsíců po 135 Kč). Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. 3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci 4. Žalovaná je od října 2007 přihlášena jako poplatník televizního poplatku, nezaplatila však televizní poplatky za měsíc červenec až listopad 2018, květen 2019, listopad 2019 a srpen 2020 ve výši 135 Kč měsíčně. Dlužná částka v součtu činí 1 080 Kč. 5. Žalovaná se jako vlastnice či držitelka televizního přijímače stala ve smyslu § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku. Povinností žalované tedy bylo platit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 shora citovaného zákona). Pokud žalovaná ve shora uvedeném období, tj. za červenec 2018 až listopad 2018, květen a listopad 2019 a srpen 2020 televizní přijímač nevlastnila ani nedržela, bylo její povinností dle § 8 odst. 6 shora citovaného zákona písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona (tj. žalobkyni) změny ve skutečnostech rozhodných pro evidenci a placení televizních poplatků a v souladu s odst. 8 citovaného ustanovení ve lhůtě 15 dnů ode, kdy nastala skutečnost odůvodňující odhlášení televizního poplatku, připojit i písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Nic takového nebylo však v průběhu řízení ze strany žalované tvrzeno, natož pak prokázáno. Bylo přitom na žalované, aby případně tvrdila a zejména pak prokázala, že žalobkyni dlužné poplatky zaplatila a kdy. Žalovaná však existenci ani výši žalobního nároku nesporovala, v řízení zůstala nečinná. Soud proto uzavřel, že žaloba je důvodná, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou částku 1 080 Kč. 6. Žalovaná se ocitla v prodlení a je ve smyslu § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto i v této části podané žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 1 080 Kč. 7. Žalobkyně byla ve věci úspěšná a přísluší jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 726 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby po 200 Kč /převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé/, dvě paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 této vyhlášky a 21% DPH). Tyto náklady řízení v celkové výši 1 126 Kč je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.