15 C 228/2021-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení 959 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 759 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení z titulu pojistné smlouvy [číslo] která byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy byl žalovaný povinen hradit právnímu předchůdci žalobkyně pojistné, které bylo splatné ročně. Žalovaná částka sestává z dlužného pojistného za období od 20. 3. 2020 do 8. 7. 2020, kdy byla smlouva ukončena, ve výši 759 Kč a dále z poplatku za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. Dne 21. 12. 2019 došlo k převodu pojistného kmene z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, čímž žalobkyně jakožto přebírající pojišťovna vstoupila do všech práv a povinností jejího právního předchůdce ze shora uvedené pojistné smlouvy. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení souhlas účastníků s tímto postupem předpokládal. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 20. 3. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo sdružené pojištění vozidla tov. zn. Fiat SEICENTO, [registrační značka]. Vlastníkem a provozovatelem tohoto vozidla byl v době uzavření smlouvy žalovaný. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, počátek pojištění byl sjednán k 20. 3. 2019, roční pojistné činilo 2 165 Kč, přičemž bylo splatné ročně. Dopisem z 18. 5. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužného pojistného ve výši 2 507 Kč a nákladů na upomínání ve výši 50 Kč ve lhůtě do 7. 7. 2020 a upozornila žalovaného, že pokud ve stanovené lhůtě nezaplatí dlužné pojistné, jeho shora uvedené pojištění uplynutím uvedeného dne zanikne. Přípisem ze dne 19. 7. 2020 byl žalovaný informován o zániku pojistné smlouvy uplynutím dne 8. 7. 2020 a zároveň vyzván k úhradě dluhu ve výši 759 Kč ve lhůtě do 2. 8. 2020. Následně byl k plnění vyzýván předžalobní upomínkou žalobkyně z 22. 8. 2020 a předžalobní upomínkou zástupkyně žalobkyně z 11. 3. 2021. Ke dni 21. 12. 2019 došlo k převodu pojistného kmene, který zahrnoval mimo jiné i shora uvedenou pojistnou smlouvu, z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. 5. Po právní stránce posoudil soud věc jako spor z pojistné smlouvy uzavřené podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v účinném znění. 6. Dle § 2758 odst. 1 o. z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 7. Podle § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 8. Podle § 3 odst. 1 věty prvé zákona č. 168/1999 Sb. vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. 9. Podle § 12 odst. 1 písm. e) věty prvé zákona č. 168/1999 Sb. zaniká pojištění odpovědnosti dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi. 10. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit. Nastala-li v době do zániku pojištění odpovědnosti škodná událost, vzniká pojistiteli právo na pojistné podle věty první; povinnost zbývající část pojistného vrátit má pouze tehdy, jestliže mu z této škodné události nevznikne povinnost plnit. 11. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné pojistné smlouvy, z níž vyplývá žalobou uplatněný nárok, nicméně předloženým notářským zápisem sepsaným dne 21. 12. 2019 prokázala, že k uvedenému dni došlo k převodu pojistného kmene, jehož součástí byla i předmětná pojistná smlouvy, z jejího právního předchůdce právě na žalobkyni. K uvedenému datu tak žalobkyně ve smyslu § 105b odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví v účinném znění, vstoupila do všech práv a povinností jejího právního předchůdce jakožto předávající pojišťovny, a to mimo jiné i do práv a povinností vyplývajících z posuzované pojistné smlouvy. Není tedy pochyb o tom, že byla oprávněna podat v této věci žalobu o zaplacení dlužného pojistného. 12. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený pojistnou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému sjednané pojištění vozidla. Žalovaného tak dle smlouvy a současně i dle citovaného zákonného ustanovení stíhala povinnost hradit řádně a včas sjednané pojistné. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pojistného a že toto řádně neuhradil ani k písemné výzvě žalobkyně. Soud tedy uzavřel, že z uvedeného důvodu pojištění marným uplynutím lhůty k plnění uvedené v předmětné písemné výzvě, tj. k 8. 7. 2020, zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) věty prvé zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný byl přitom podle § 2782 odst. 1 o. z. i podle § 13 odst. 2 věty prvé zák. č. 168/1999 Sb. povinen hradit pojistné po celou dobu trvání pojištění, respektive dle § 13 odst. 2 věty prvé zák. č. 168/1999 Sb. dokonce až do konce kalendářního měsíce, v jehož průběhu došlo k zániku pojištění. Jestliže tedy žalobkyně požadovala pojistné za dobu do zániku pojištění a žalovaný nevyvrátil její tvrzení o tom, že na pojistném a poplatku za odeslání upomínky dluží celkem 959 Kč, nemohl soud dospět k jinému závěru, než že podaná žaloba je důvodná. 13. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 959 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 759 Kč odpovídající dlužnému pojistnému od 10. 7. 2020 do zaplacení. Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dlužného pojistného. 14. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila k uplatňování svého práva, neboť měla ve věci plný procesní úspěch. Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právní rozborem věci, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.