16 C 244/2021-31 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky coby dlužného pojistného vyplývajícího ze smlouvy [číslo] uzavřené dne 19. 6. 2018 s počátkem pojištění ke dni 20. 6. 2018. Z důvodu neplacení pojistného došlo k zániku pojistné smlouvy ke dni 24. 4. 2020. Žalobkyně žádá dlužné pojistné za období od 20. 12. 2019 do 24. 4. 2020 ve výši 2 323 Kč. Žalobkyně tedy žádá dlužné pojistné celkem ve výši 2 323 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 25. 4. 2020 do zaplacení. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalovaný měl dle smlouvy ze dne 19. 6. 2018 platit pojistné za pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 6 492 Kč pololetně, přičemž v období od 20. 12. 2019 do 24. 4. 2020 tak neučinil. Soud žalobu shledal důvodnou. Soud vztah mezi účastníky právně posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění, a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 2458 a n.), a shledal, že uzavřené smlouvy neporušují kogentní ustanovení těchto předpisů. Žalovanému takto vznikla povinnost zaplatit žalobkyni dle shora uvedené pojistné smlouvy pojistné za uvedená období v celkové částce 2 323 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal žalovanou částku s příslušenstvím. Povinnost zaplatit úrok z prodlení vznikla dle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nař. vlády č. 315/2013 Sb. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem částku 1 089 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.