16 C 257/2021-39 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení žalované částky coby dlužného pojistného vyplývajícího ze smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění majetku a odpovědnosti občanů typ DOMEX. Pro pojistné období bylo stanoveno pojistné na částku 936 Kč s roční splatností a počátek pojištění byl stanoven ke dni 12. 7. 2013. Žalovaná nezaplatila pojistné splatné dne 12. 7. 2020, účinky ukončení smlouvy tak nastaly ke dni 4. 12. 2020. Za období od 12. 7. 2020 do 4. 12. 2020 činí dlužné pojistné částku ve výši 290 Kč a poplatek ve výši 600 Kč představující náklady za vymáhání dlužného pojistného. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalovaná měla dle smlouvy platit pojistné, jejímž předmětem bylo pojištění majetku a odpovědnosti občanů ve výši 936 Kč ročně, přičemž z ničeho nevyplynulo, že by tak v období od 12. 7. 2020 do 4. 12. 2020 činila. Žalobkyně alespoň dvakrát vyzývala žalovanou k úhradě ještě před převzetím věci právním zástupcem. Součástí smlouvy byl i sazebník poplatků za vymáhání pojistného. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná cokoliv uhradila. Soud žalobu shledal důvodnou. Soud vztah mezi účastníky právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 2458 a n.), a shledal, že uzavřená smlouva neporušuje kogentní ustanovení těchto předpisů. Žalované takto vznikla povinnost zaplatit žalobkyni dle shora uvedené pojistné smlouvy pojistné za uvedené období v částce 936 Kč ročně. Poměrná výše pojistného za dané období odpovídá žalované částce. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou pojistného postupovala žalobkyně v souladu se smlouvou, jestliže ji o úhradu upomínala za cenu ve výši dle sazebníku. Soud proto žalobkyni přiznal žalovanou částku s příslušenstvím. Povinnost zaplatit úrok z prodlení vznikla podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 315/2013 Sb. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem částku 1 089 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované, aby tuto náhradu zaplatila žalobkyni k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.