16 C 268/2021-43 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení žalované částky coby dlužného pojistného vyplývajícího ze smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo tzv. povinné ručení, tj. pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, účinné od 16. 9. 2019. Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala hradit částku pojistného ve výši 7 234 Kč ročně, splatné ve dvou splátkách ročně k 16. 9. a k 16. 3. Na základě výročního dopisu ze dne 2. 7. 2020 byla změněna výše ročního pojistného pro období od 16. 9. 2020 do 15. 3. 2021 na částku 7 450 Kč (dvě splátky po 3 725 Kč). Pojistné splatné 15. 12. 2020 žalovaná nezaplatila, a to ani po výzvě dle § 2804 občanského zákoníku, pojištění proto zaniklo ke dni 16. 12. 2020. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalovaná měla dle smlouvy platit pojistné za pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v žalobkyní tvrzeném rozsahu, přičemž z ničeho nevyplynulo, že by tak činila. Dluh na pojistném ve výši 1 862 Kč neuhradila ani k výzvám žalobkyně. Soud žalobu shledal důvodnou, a proto ji v plném rozsahu vyhověl. Soud vztah mezi účastníky právně posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění, a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 2458 a n.), a shledal, že uzavřené smlouvy neporušují kogentní ustanovení těchto předpisů. Žalované takto vznikla povinnost zaplatit žalobkyni dle shora uvedené pojistné smlouvy pojistné v žalované částce. Zároveň žalované vznikla podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 315/2013 Sb. povinnost zaplatit žalobkyni žalované úroky z prodlení. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem částku 1 089 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované, aby tuto náhradu zaplatila žalobkyni k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.