16 C 284/2021-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 6 777 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 12. 11. 2020 poskytla žalovanému částku 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 30 dnů od poskytnutí a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 198 Kč. Kromě jistiny a poplatku je předmětem žaloby smluvní pokuta 3 % z jistiny – 180 Kč a účelně vynaložené náklady 200 Kč za dvě výzvy k placení po 100 Kč. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalovaný na základě smlouvy o úvěru ze dne 12. 11. 2020 obdržel od žalobkyně částku 6 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem 198 Kč Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě pro případně prodlení s úhradou, a to 3 % z jistiny, maximálně však 0,1 % denně, a dále poplatek 100 Kč za úkony vymáhání. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný cokoliv zaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), tedy jako úvěr. Zároveň se jednalo o úvěr spotřebitelský, soud proto posuzoval i soulad s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1806 OZ platí, že úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu. 9. Ze zjištěného skutkového stavu a citované úpravy je zřejmé, že žalovaná je povinna zaplatit jistinu 6 000 Kč. 10. V souladu s právními předpisy byla i u jednání o smluvní pokutě a poplatcích za vymáhání. Žalovaný je proto povinen je zaplatit. 11. Stejně tak je povinen zaplatit částku 198 Kč – tento poplatek za uzavření smlouvy byl jedinou odměnou žalobkyně za poskytnutí peněžních prostředků. Po právní stránce se tedy jednalo o úrok. Soud proto z této částky s ohledem na § 1806 OZ nemohl přiznat úrok z prodlení. Ve zbývající částí je nárok žalobkyně na úrok z prodlení opřen o § 1970 OZ ve výši dle nař. vlády 351/2013 Sb. 12. Jen nepatrně neúspěšné žalobkyni soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem částku 1 089 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení 1 489 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám její zástupkyně. 13. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a III. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.