16 C 301/2021-39 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení žalované částky coby dlužného pojistného vyplývajícího ze smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo„ [anonymizována čtyři slova]“. Ve smlouvě bylo sjednáno čtvrtletní pojistné ve výši 2 761 Kč. Žalovaná nezaplatila pojistné za období 26. 8. 2020 až 4. 12. 2020. Pojištění zaniklo pro neplacení dne 4. 12. 2020. Vedle dlužného pojistného za uvedené období ve výši 2 940 Kč žádá žalobkyně i úrok z prodlení. Dále požaduje poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalovaná měla dle smlouvy platit pojistné za pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 2 761 Kč čtvrtletně, přičemž z ničeho nevyplynulo, že by tak v období od 26. 8. 2020 až 4. 12. 2020 činila. Žalobkyně alespoň dvakrát vyzývala žalovanou k úhradě ještě před převzetí věci právní zástupcem. Součástí smlouvy byl i Sazebník poplatků za vymáhání pojistného. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná cokoliv uhradil. Soud žalobu shledal důvodnou. Soud vztah mezi účastníky právně posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 2458 a n.), a shledal, že uzavřené smlouvy neporušují kogentní ustanovení těchto předpisů. Žalované takto vznikla povinnost zaplatit žalobkyni dle shora uvedené pojistné smlouvy pojistné za uvedené období v částce 2 761 Kč čtvrtletně. Poměrná výše pojistného za dané období odpovídá žalované částce. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou pojistného postupovala žalobkyně v souladu se smlouvou, jestliže jej o úhradu upomínala za cenu ve výši dle sazebníku. Soud proto žalobkyni přiznal žalovanou částku s příslušenstvím. Povinnost zaplatit úrok z prodlení vznikla podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nařízením vlády 315/2013 Sb. Plně úspěšné žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem částku 1 089 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení 1 489 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.