16 C 313/2021-28 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 540 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím z titulu dlužných televizních poplatků. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se jako držitel televizního přijímače dne 1. 4. 1991 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tím mu vznikla povinnost platit televizní poplatek. Žalovaný této povinnosti nedostál, když poplatek ve výši 135 Kč měsíčně nezaplatil za období 01/2020 – 08/2020, celkem ve výši 504 Kč. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalovaný byl přihlášen od 1. 4. 1991 jako poplatník televizních poplatků. Z ničeho nevyplynulo, že by v období 01/2020 – 03/2020 a 08/2020 žalobkyni cokoli zaplatil. Žalovaný jako vlastník televizního přijímače se stal ve smyslu § 8 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku. Povinností žalovaného bylo měsíčně žalobkyni platit televizní poplatek ve výši 135 Kč (§ 6 shora citovaného zákona). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný za shora uvedené měsíce televizní poplatek zaplatil. Proto soudu nezbylo, než podané žalobě vyhovět. Pokud žalovaný v uvedených měsících televizní přijímač nevlastnil, bylo jeho povinností dle § 8 odst. 6 shora citovaného zákona písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona (tj. žalobkyni) změny ve skutečnostech rozhodných pro evidenci a placení televizních poplatků a v souladu s odst. 8 citovaného paragrafu ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy nastala skutečnost odůvodňující odhlášení televizního poplatku, připojit i písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Nic takového nebylo tvrzeno, natož prokázáno. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud na základě všech shora uvedených závěrů proto výrokem I. podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené dva úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem částku 726 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.