5 C 121/2020-75 — Okresní soud ve Svitavách

1.) Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 5. 2020 domáhala zaplacení částky 11 062,06 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 25. 1. 2017 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč a poskytnutí kreditní karty [název] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal splácet v minimálních měsíčních splátkách stávajících se z 5 % z částky, která byla čerpána v předchozím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a vzhledem k tomu dne 1. 10. 2017 právní předchůdce žalobkyně ukončil smlouvu. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 postoupena žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 24. 7. 2019. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě pohledávky dne 28. 4. 2020, ani na tuto výzvu nijak nereagoval. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 9 654,13 Kč, poplatky ve výši 1 407,93 Kč spolu kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 132,74 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 11 062,06 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení ve výši 10 % a úrokem ve výši 17,88 % ročně z částky 9 654,13 Kč od 2. 10. 2017 do zaplacení. 2.) V dané věci byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., proto soud rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3.) V řízení bylo smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 25. 1. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z částky, která byla vyčerpána v přecházejícím měsíci. Žalovaný se také zavázal splatit roční úrokovou sazbu ve výši 17,88 %. Zároveň žalobce poskytl žalovanému kreditní kartu [název] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno]. Z výpisů ke kreditní kartě [název] [anonymizováno] za období od 25. 1. 2017 do 30. 9. 2017 vyplývá, že žalovaný nehradil minimální měsíční splátky řádně a včas. Na základě této skutečnosti právní předchůdce žalobkyně vypověděl dne 1. 10. 2017 výše uvedenou smlouvu a dne 18. 6. 2019 pohledávku postoupil žalobkyni. Postoupení žalovanému oznámil dne 3. 7. 2019 a dne 27. 4. 2020 zaslal žalovanému předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nijak nereagoval. 4.) Soud shledal žalobu důvodnou, a proto ji v celém rozsahu vyhověl. Právní vztahy stran sporu se řídí zák. č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud spor jako spor ze smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož jde o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem, je věc třeba posoudit i podle § 1810 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z. 5.) Žalovaný nesplnil svou povinnost hradit minimální měsíční splátky řádně a včas, žalobkyni ničeho neuhradil a na její předžalobní výzvu ze dne 27. 4. 2020 nijak nereagoval. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky 11 062,06 Kč spolu kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 132,74 Kč. Žalovaný v řízení neprokázal, že žalovanou částku uhradil, proto soud podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnosti zaplatiti žalobkyní žalovanou částku včetně příslušenství, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 6.) O nákladech řízení soud rozhodl, dle § 142a o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení o splnění povinnosti plně úspěšná a zaslala žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Dle názoru soudu je na místě aplikace ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jednalo o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč (odměna dle § 14b odst. 1 písm. a) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 21% DPH). Tyto náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 7.) Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.