5 C 69/2021-87 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou ze dne 23. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 703,86 Kč. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne 16. 4. 2018 smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Žalovaný byl povinen platit [obec] spořitelně za služby a produkty jí poskytované dle platného sazebníku. Žalovanému na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byl povinen uhradit. Od vzniku nepovoleného debetního zůstatku požadovala [obec] spořitelna úrok z prodlení v zákonné výši. I přes upomínky ze strany [obec] spořitelny žalovaný neuhradil ničeho a pohledávka byla převedena dne 1. 1. 2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. I po převedení na tento účet byl zůstatek úročen v zákonné výši. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn výzvou ze dne 1. 1. 2020. Pohledávka byla postoupena smlouvu ze dne 30. 11. 2020 na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno dne 29. 12. 2020. Ze strany žalovaného nebylo uhrazeno ničeho. Předžalobní výzva byla zaslána dne 3. 2. 2021. 2. V dané věci byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., proto soud rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Z předložených důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 16. 4. 2018 s [právnická osoba] rámcovou smlouvou o finančních službách, v rámci které mu byl zřízen základní účet č. [bankovní účet]. Ke smlouvě byla žalovanému vydána debetní karta. Žalovanému vznikl na debetní kartě nedoplatek ve výši 2 703,86 Kč z důvodu nepovoleného přečerpání, k jehož úhradě byl vyzván dne 3. 1. 2020 [právnická osoba] postoupila svou pohledávku žalobkyni smlouvou ze dne 30. 11. 2020. Žalovanému bylo postoupení oznámeno dne 29. 12. 2020 a 3. 2. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. 5. Soud shledal žalobu jako důvodnou, proto ji v celém rozsahu vyhověl. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2662 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 212 zák. č. 370/2017 Sb., o platebním styku. 6. Žalovaný nesplnil svou povinnost plynoucí z rámcové smlouvy o finančních službách a přílohy k ní, jelikož v rozporu se smluvními podmínkami dopustil na tomto účtu vznik nepovoleného debetního zůstatku ve výši 2 703,86 Kč. Žalovaný byl o úhradu dlužné částky vyzván dne 3. 1. 2020 a 3. 2. 2021, ničeho však neuhradil. Žalovaný v řízení neprokázal, že by žalovanou částku uhradil, proto soud podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Dle názoru soudu je na místě aplikace ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jednalo o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky opakovaně, a to v řádu desítek ročně. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 1 089 Kč (odměna dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 21% DPH). Tyto náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.