6 C 206/2021-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 31. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 11 279 Kč s přísl. z důvodu nedodržení podmínek vyplývajících ze smlouvy o úvěru poskytnutému žalované právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] ve výši 8 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 8. 12. 2017. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 7. 1. 2018. Úvěr nebyl úročen a žalovaná měla vrátit pouze částku 8 000 Kč. Žalovaná následně požádala o prodloužení splatnosti úvěru, o čemž byl sepsán dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a splatnost byla prodloužena o 40 dnů do 16. 2. 2018 za poplatek ve výši 3 279 Kč. Úvěr ani k tomuto datu nebyl splacen a žalobkyně požaduje zaplacení částky 8 000 Kč jako jistiny úvěru a částku 3 279 Kč za prodloužení splatnosti úvěru. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou ze dne 1. 1. 2021 na žalobkyni. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 9. 6. 2021, č. j. EPR 136254/2021-5 se žalované nepodařilo doručit, a proto ho soud usnesením ze dne 2. 7. 2021 podle § 173 odst. 2 a § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil. 3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 8. 12. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku 8 000 Kč s úrokovou sazbou 0% ročně na dobu 30 dní, úvěr měl být splacen dne 7. 1. 2018. Částka 8 000 Kč byla převedena na účet uvedený žalovanou dne 8. 12. 2017. Dne 5. 1. 2018 byl sepsán dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, na základě kterého došlo k prodloužení lhůty splatnosti o 40 dní, do 16. 8. 2018 za poplatek ve výši 3 279 Kč. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na současnou žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dne 2. 2. 2021. 6. Výzvou ze dne 2. 2. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 25 151,14 Kč s příslušenstvím nejpozději do 3 dnů. 7. Po právní stránce soud hodnotil spor ze smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 30 dní. Žalovaná následně požádala o prodloužení splatnosti úvěru za poplatek 3 279 Kč. S ohledem na skutečnost, že úvěr byl žalované poskytnut bezúročně, tak soud s výší tohoto poplatku v případě prodloužení splatnosti souhlasí, avšak jeho výše se soudu jeví jako hraniční, další poplatky by již soudem přiznány nebyly. 8. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 11 279 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, přísluší jí proto proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 6 440 Kč (3 úkony právní služby po 1 580 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 10 000 Kč do 30 000 Kč částkou 300 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. 11. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 252 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).