7 C 103/2021-44 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaný dne 4. 4. 2019 v 17:04 hod v [obec] ve veřejné linkové dopravě na lince [číslo] na zastávce [příjmení] [anonymizováno] – [příjmení], nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole č. 038679 soud zjistil, že žalovaný dne 4. 4. 2019 v 17:04 hod se neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem v [obec] na lince [číslo] na zastávce [příjmení] [anonymizováno] – [příjmení]. Totožnost žalovaného byla prokázána dokladem totožnosti PČR [číslo]. Jízdné činilo 16 Kč, přirážka k jízdnému 1 500 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce – [anonymizována dvě slova] [územní celek] a.s. pohledávku za žalovaným postoupil současné žalobkyni. 5. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky ze [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek] a.s. na současnou žalobkyni. Zároveň žalovaného upomínala o zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému ve výši 1 516 Kč, spolu s úrokem z prodlení ke dni 7. 8. 2020 ve výši 157,83 Kč, a to nejpozději do 28. 8. 2020 s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. 6. Soud má tak za prokázané, že žalovaný bez platné jízdenky použil dne 4. 4. 2019 hromadný dopravní prostředek právního předchůdce žalobkyně. 7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dle § 2550 a násl. občanského zákoníku uzavřena smlouva o přepravě, která je dále podrobně upravena v zákoně č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, v zákoně č. 266/1994 Sb. o drahách, ve vyhlášce Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, smluvních přepravních podmínkách a tarifu Integrovaného dopravního systému. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému přepravu do určeného místa, avšak žalovaný nezaplatil jízdné za tuto přepravu. Jízdné činilo 16 Kč. Dle § 18a odst. 2) písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, je žalovaný povinen v tomto případě zaplatit i přirážku k jízdnému, která byla právním předchůdcem žalobkyně stanovena částkou 1 500 Kč. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 516 Kč. Proto soud podané žalobě vyhověl. 8. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, stíhá, jej ve smyslu § 1970 odst. 2 občanského zákoníku povinnost zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, přísluší jí proto proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. Soud náklady řízení žalobkyně přiznal dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014. Sazba odměny činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve znění novel 200 Kč za úkon, tedy za tři úkony 3 x 200 Kč (dle § 11 odst. 1/ citované vyhlášky za převzetí zastoupení, za sepis žaloby a předžalobní upomínku), náklady žalobce jsou dále tvořeny paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5/ písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění novel), daní z přidané hodnoty ve výši 21 % shora uvedených položek, tj. ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (zákon č. 549/1991 Sb. ve znění novel – položka 2 bod 1. písm. a/ Sazebníku soudních poplatků). Celkem náklady žalobkyně činí 1 489 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 10. Lhůta ke splnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.