7 C 118/2021-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 745 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce ze dne 10. 3. 2006 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně - [právnická osoba] [IČO] a žalovaným pod [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem ve výši 7 995 Kč (půjčka 5 000 Kč, poplatek ve výši 2 995 Kč), a to v 39 pravidelných týdenních splátkách po 205 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 12. 2006. Pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Dle žaloby žalovaný na pohledávku uhradil pouze 1 250 Kč. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky 6 745 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 218,26 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 2 526,74 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 7 704,31 Kč, úroky z prodlení z celkové dlužné částky ve výši 6 745 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení trvá, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušeného kalendářního pololetí. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 3. 2006 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 2 995 Kč, celkem tedy částku 7 995 Kč, a to v 39 týdenních splátkách po 205 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce, že převzal při podpisu smlouvy celou výši uvedené půjčky. Součástí smlouvy účastníci učinili i smluvní podmínky smlouvy o půjčce. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupila současné žalobkyni. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] oznámil žalovanému postoupení pohledávky ze shora uvedené smlouvy na současnou žalobkyni a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky v celkové výši 14 753,59 Kč nejpozději do 13. 8. 2021 s poučením o postoupení pohledávky a s poučením, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 30. 7. 2021. 7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) postupoval soud podle § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013. 8. Soud přezkoumal uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v určité části (v části, která se týká souhrnného poplatku) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a v části je neplatná. Pokud se týká souhrnného poplatku ve výši 2 995 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté půjčky (5 000 Kč) neúměrně vysoký. Lze v něm tak spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnné poplatky. Výše účastníky sjednaného ujednání o souhrnném poplatku nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 1 500 Kč, tj. ve výši 30 % z poskytnuté půjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o souhrnném poplatku (podle soudu nemravné a neplatné) podepsal. 9. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 657 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák). Právní předchůdce žalobkyně na základě uvedených smlouvy poskytl žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 995 Kč, celkem se zavázal zaplatit 7 995 Kč. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný krom částky 1 250 Kč na uvedenou půjčku nic více nezaplatil. Bylo věcí žalovaného, aby tvrdil, zejména pak prokázal, že půjčku již zaplatil, popř. že na tuto uhradil více jak 1 250 Kč, což však žalovaný neučinil. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni na půjčku částku 5 250 Kč (5 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 1 500 Kč – zaplacených 1 250 Kč). Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužných jistin. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb. 10. Výrokem II. soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 1 495 Kč a příslušenství nad rozsah příslušenství přiznaných ve výroku I., a to s ohledem na závěry shora a s odkazem na nálezy ústavního soudu. 11. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, ale ve věci rozhodl v řízení, činila poplatková povinnost částku 1 000 Kč dle položky číslo 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. Žalobkyně na soudním poplatku uhradila částku 400 Kč, výrokem IV. tohoto rozsudku soud uložil povinnost žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč. 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 6 745 Kč, žalobkyni bylo vyhověno co do částky 5 250 Kč, žaloba byla pro částku 1 495 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 78 % ku 22 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 56 % ve prospěch žalobkyně. Náklady žalobkyně představují dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014, konkrétně dle ustanovení § 14b bodu 3. citované vyhlášky tři úkony tj. 3 x 200 Kč (dle § 11 odst. 1/ citované vyhlášky za převzetí zastoupení, za sepis žaloby a za předžalobní upomínku), dále paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony 3 x 100 Kč (dle ust. § 13 odst. 3/ zák. č. 177/1996 Sb. ve znění novel), daň z přidané hodnoty ve výši 21% ze shora uvedených částek ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb. sazebníku soudních poplatků, položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou č. 1 bodu 1. písm. a) citovaného zákona. Celkem náklady žalobkyně představují částku 2 089 Kč. Žalobkyně má nárok na zaplacení 56 % těchto nákladů, tedy po zaokrouhlení má nárok na zaplacení částky 1 170 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 13. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.