7 C 162/2020-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 7 550 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [příjmení] [jméno] [příjmení], [IČO] a žalovanou, číslo smlouvy [číslo], uzavřené dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobkyně žalované zapůjčil peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla dle žaloby postoupena na současnou žalobkyni dne 29. 11. 2019. Dle žaloby žalovaná úvěr řádně nesplácela, proto došlo k jeho zesplatnění a žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru ve výši 7 550 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 872,34 Kč a dlužných úhrad ve výši 1 677,66 Kč, příslušenství, tj. kapitalizovaných úroků ve výši 825,26 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 405,56 Kč, úroků ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 872,34 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 872,34 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti uzavřené dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v částce 8 000 Kč, celkem se zavázala uhradit 18 000 Kč, a to v 60 splátkách po 300 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 206,15 %. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o úvěru, že převzala při podpisu smlouvy částku 10 000 Kč Součástí smlouvy účastníci učinili i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pohledávku za žalovanou ze shora uvedené smlouvy postoupila současné žalobkyni. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky ze shora uvedené smlouvy a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky ve výši 10 300 Kč do deseti dnů od data doručení oznámení s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 30. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě pohledávky ve výši 9 506,08 Kč nejpozději do 7. 5. 2020 s poučením o tom, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Z předloženého podacího lístku soud zjistil, že výzva před podáním žaloby byla žalované odeslána dne 1. 5. 2020. 7. Soud přezkoumal uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v určité části (v části, která se týká poplatků za poskytnutí úvěru) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a v části je neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 8 000 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnutého úvěru neúměrně vysoký. Lze v něm tak spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí úvěru. Výše účastníky sjednaných ujednání o poplatcích za poskytnutí úvěru nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč, tj. ve výši 30 % z poskytnutého úvěru. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaná ujednání o poplatcích (podle soudu nemravných a neplatných) podepsala. 8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, a to s odkazem na ust. § 2395 a násl. NOZ (nového občanského zákoníku – dále jen NOZ) ve spojení se zák. [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit s poplatkem ve výši 8 000 Kč. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná uhradila na úvěr ve výši 10 000 Kč částku 11 200 Kč. Žalovaná poskytnutí úvěru a výši úhrad na uvedený úvěr nijak nesporovala, v řízení byla nečinná, na výzvy soudu nereagovala. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 1 800 Kč (10 000 Kč + 3 000 Kč – zaplacených 11 200 Kč). Soud dále uložil žalované povinnost žalobkyni zaplatit účastníky sjednané úroky ve výši 19,31 % p. a. z částky 1 800 Kč od 13. 3. 2019 do zaplacení. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, je ve smyslu § 1970 NOZ povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné jistiny, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 20. 3. 2019 do zaplacení. 9. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 5 750 Kč a úroku a úroku z prodlení nad rozsah úroku a úroku z prodlení uvedených ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu. 10. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, ale ve věci rozhodl v řízení, činila poplatková povinnost částku 1 000 Kč dle položky číslo 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku 400 Kč, proto je povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit na účet soudu. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 7 550 Kč, žalobkyni bylo vyhověno co do částky 1 800 Kč, žaloba byla pro částku 5 750 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalované 76 % ku 24 % žalobkyně. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 52 % ve prospěch žalované. Žalovaná by tak měla právo na náhradu 52 % účelně vynaložených nákladů. Žalovaná v řízení žádné náklady neúčtovala, v řízení byla nečinná a z obsahu spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Soud proto výrokem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 12. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.