9 C 231/2021-71 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 16. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení 10 229 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o povoleném přečerpání, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 24. 3. 2017. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr formou povoleného přečerpání jeho běžného účtu až do výše povoleného limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 18,9 % ročně a další s úvěrem související poplatky. Žalovaný využíval sjednanou možnost povoleného překročení finančních prostředků na jeho běžném účtu a řádně plnil sjednané podmínky splácení úvěru až do června 2017, poté byl opakovaně upomínán k obnovení plateb, na výzvy žalobkyně ovšem nereagoval. Žalobkyně proto s účinností k 2. 8. 2019 odstoupila od smlouvy. K uvedenému datu dlužil žalovaný žalobkyni na jistině úvěru částku 10 050 Kč, dále dva poplatky za vystavené výzvy k plnění ve výši 29 Kč a 150 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 811,24 Kč. Po odstoupení od smlouvy již na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradil. Ta se proto podanou žalobou domáhala zaplacení uvedených částek, vedle nichž požadovala ještě úhradu běžícího smluvního úroku z dlužné jistiny za dobu ode dne následujícího dni odstoupení od smlouvy do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky za téže období. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o vedení účtu uzavřené mezi účastníky dne 16. 2. 2017, jakož i ze související žádosti žalovaného o zřízení účtu z 13. 2. 2017 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet, umožnit mu přijímat peněžní prostředky na tento účet, tyto z účtu vybírat nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu nebo na účet. 5. Ze smlouvy o povoleném přečerpání běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet], která byla označena číslem GNN [bankovní účet] a jejíž návrh byl ze strany žalovaného akceptován elektronicky 20. 3. 2017, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky až do výše 10 000 Kč, a to formou možnosti přečerpání jeho shora uvedeného účtu do výše zmiňovaného úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal, že nepřekročí tento úvěrový limit a za sjednaných podmínek žalobkyni splatí poskytnuté peněžní prostředky, přičemž z nich současně uhradí smluvní úrok ve výši 18,90 % ročně a žalobkyni zaplatí též související poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony související s úvěrem dle sazebníku žalobkyně. Pro případ, že by žalovaný překročil povolený úvěrový limit, bylo ve smlouvě sjednáno, se takováto částka stává nepovoleným debetním zůstatkem, který je žalovaný povinen ihned splatit. Z nepovoleného debetního zůstatku pak byla žalobkyně oprávněna nárokovat si vedle smluvního úroku též zákonný úrok z prodlení. 6. Z žalobkyní předložené transakční historie ke shora uvedenému běžnému účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný na tomto účtu k datu 18. 7. 2017 překročil povolený úvěrový limit o částku 25 Kč. K datu 14. 8. 2017 činil záporný zůstatek na jeho účtu celkem 10 050 Kč. 7. Z dopisu žalobkyně z 15. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení dopisu uhradil dluh vyplývající z předmětné smlouvy o úvěru ve výši 14 241,09 Kč, a současně upozornila žalovaného na to, že pokud dluh ve stanovené lhůtě neuhradí, má považovat dopis za odstoupení od smlouvy o vedení běžného účtu i smlouvy úvěrové. Dle přiložené poštovní dodejky byla zásilka obsahující předmětný dopis odeslána dne 15. 5. 2019 na korespondenční adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. 8. Z předžalobní výzvy zástupce žalobkyně z 20. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní písemně vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši 17 881 Kč s příslušenstvím vzniklé z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě deseti dnů od doručení výzvy s upozorněním, že pokud dluh v této lhůtě nezaplatí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla zásilka obsahující výzvu odeslána žalovanému dne 24. 8. 2020. 9. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Na základě smlouvy uzavřené dne 16. 2. 2017 vedla žalobkyně pro žalovaného běžný účet, na kterém mu následně na podkladě úvěrové smlouvy uzavřené 20. 3. 2017 umožnila vznik záporného zůstatku až do výše 10 000 Kč. Žalovaný se takto poskytnuté prostředky zavázal vrátit a současně zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně a další poplatky související s úvěrem. K datu 18. 7. 2017 překročil žalovaný na svém účtu povolený úvěrový limit, přičemž k datu 14. 8. 2017 činil záporný zůstatek na jeho účtu celkem 10 050 Kč. Žalobkyně následně opakovaně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy, která byla mezi účastníky uzavřena. 10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. 11. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy žalobkyně umožnila žalovanému přečerpat jeho běžný účet až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy i podle citovaného § 2395 o. z. povinen nejen takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, ale současně i zaplatit sjednaný úrok ve výši 18,90 % ročně. K datu 14. 8. 2017 se žalovaný na svém účtu dostal do záporného zůstatku ve výši 10 050 Kč. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že by uvedenou částku žalobkyni alespoň částečně uhradil. Soud proto vyšel z toho, že žaloba je co do požadované dlužné jistiny oprávněná. Žalovaného stíhá rovněž povinnost uhradit žalobkyni jí požadované poplatky za odeslání dvou výzev v celkové výši 179 Kč, neboť žalovaného vyzývala k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a jí nárokovaná výše poplatků odpovídá jejímu sazebníku. Žalobkyni pak nepochybně náleží též jí požadovaný smluvní úrok z úvěru, jehož výše odpovídá sjednané sazbě 18,90 % ročně. 13. Z popsaných důvodů soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 229 Kč včetně požadovaného smluvního úroku z úvěru i zákonného úroku z prodlení. Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. svědčí procesně zcela úspěšné žalobkyni vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávaly v daném případě ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právní rozborem věci, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud nepominul, že žalobkyně si v podané žalobě účtovala náklady řízení v celkové výši 7 479,20 Kč, kdy při výpočtu výše odměny svého zástupce zjevně vycházela z ust. § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., výši paušální náhrady hotových výdajů pak stanovila podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. Soud však s tímto postupem nesouhlasí, neboť v daném případě žalobkyně uplatnila svůj nárok žalobou podanou na ustáleném vzoru, kterým své nároky ve skutkově a právně obdobných věcech uplatňuje prostřednictvím téhož právního zástupce u zdejšího soudu opakovaně (naposledy se tak stalo v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 6 C 164/2021). Tyto návrhy jsou po obsahové a