9 C 246/2021-32 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 1. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 311 329,17 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena 23. 10. 2019. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč při sjednané úrokové sazbě 13,90 % ročně. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neplnil své smluvní povinnosti, v důsledku čehož došlo ke dni 2. 9. 2020 k zesplatnění úvěru. Svůj dluh ze smlouvy však žalovaný neuhradil ani na základě písemné výzvy žalobkyně. K datu 31. 5. 2021 žalovaný dlužil žalobkyni na jistině 298 422,27 Kč a na smluvním úroku 12 253,70 Kč Vedle těchto částek žalobkyně požadovala rovněž zaplacení smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny za dobu ode dne podání žaloby do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za téže období. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas obou účastníků s tímto postupem přitom ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku dle citovaného ustanovení nevyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 23. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku žalobkyni vrátí a současně zaplatí smluvní úrok ve výši 13,90 % ročně, obojí v celkem 107 pravidelných měsíčních splátkách po 4 957 Kč (s výjimkou poslední ponížené splátky) splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 20. 11. 2019 Celkem měl být žalovaný dle smlouvy povinen uhradit žalobkyni částku 529 145 Kč, v případě řádného splácení úvěru mu však mělo být odpuštěno až 12 posledních splátek a v takovém případě by celková splatná částka činila dle smlouvy 473 915 Kč. 5. Z žalobkyní předloženého výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč vyplaceny 23. 10. 2019. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou hned první sjednané splátky splatné k 20. 11. 2019 Celkem mu v souvislosti s předmětným úvěrem vznikl za období od 23. 10. 2019 do 31. 5. 2021 dluh ve výši 311 329,17 Kč, z čehož dlužná jistina činila 298 422,27 Kč, dlužný úrok pak 12 906,90 Kč. 6. Z dopisu žalobkyně z 8. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy o úvěru ve výši 11 487 Kč ve lhůtě do 2. 9. 2020 s upozorněním, že v případě jeho neuhrazení ve stanovené lhůtě dojde k zesplatnění úvěru. 7. Z dopisu žalobkyně z 2. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně informovala žalovaného o tom, že s ohledem na nezaplacení shora uvedené dlužné částky byl úvěr k datu 2. 9. 2020 jednorázově zesplatněn a že celková splatná částka činí 303 113 Kč. 8. Z předžalobní výzvy z 16. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně opětovně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, který v mezidobí narostl na částku 307 157,57 Kč, ve lhůtě do 1. 5. 2021 a upozornila ho, že pokud dluh uhrazen nebude, přistoupí k jeho soudnímu vymáhání. 9. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě téhož dne poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 13,90 % z dlužné jistiny ročně, to vše ve 107 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 4 957 Kč (s výjimkou poslední ponížené splátky) a které byly splatné vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 20. 11. 2019. Žalovaný se dostal do prodlení hned s úhradou první sjednané splátky. Žalobkyně jej dopisem z 8. 8. 2020 písemně vyzývala k zaplacení dluhu, který mu v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou vznikl, následně jej pak dopisem z 2. 9. 2020 informovala o tom, že z důvodu neplnění smluvních povinností úvěr k tomuto datu jednorázově zesplatnila. Předžalobní výzvou z 16. 4. 2021 pak byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 307 157,57 Kč a upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Jeho celková výše k datu 31. 5. 2021 činila 311 329,17 Kč, přičemž uvedená částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 298 422,27 Kč a nezaplaceného úroku ve výši 12 906,90 Kč. 10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. 11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když žalovanému prokazatelně poskytla peněžní prostředky v ujednané výši. Bylo tedy na žalovaném, aby i on dostál svým povinnostem vyplývajícím ze smlouvy a vrátil žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, respektive jí současně zaplatit sjednaný úrok. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že neplnil řádně a včas své smluvní povinnosti a že v důsledku toho k datu 2. 9. 2020 došlo k jednorázovému zesplatnění úvěru. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že úvěr splácel řádně a včas v souladu s dojednaným splátkovým kalendářem, takovou skutečnost soudu nejen tvrdil, ale zejména prokázal. Nic takového se však nestalo. Žalovaný na podanou žalobu nereagoval, se soudem nekomunikoval a zůstal po celou dobu trvání řízení zcela nečinným. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyni skutečně aktuálně dluží žalobou požadovanou částku ve výši 311 329,17 Kč. 14. Ze shora popsaných důvodů soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 311 329,17 Kč, a to včetně požadovaného příslušenství ve formě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru za dobu ode dne podání žaloby do zaplacení. Nárok na úhradu smluvního úroku vyplývá přímo z textu samotné smlouvy, ale též z § 2395 o. z., žalobkyně si přitom zcela v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 ZSÚ nárokuje smluvní úrok ve výši, která odpovídá aktuální výši zákonného úroku z prodlení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se pak opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 454 Kč a ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů účastníka nezastoupeného advokátem po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 13 054 Kč. 16. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.