9 C 247/2021-52 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 74 798,57 Kč s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 74 798,57 Kč od 31. 5. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky od 1. 11. 2020 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, která měla být dle žaloby uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne 19. 5. 2017. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce na základě této smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 15,90 % ročně a s úvěrem související poplatky v měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Tuto svou povinnost však nesplnil a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek, které vedlo k tomu, že právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a následně svou pohledávku ze shora uvedené smlouvy postoupil na žalobkyni. Žalovaný v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou dluží žalobkyni na jistině úvěru žalobou požadovanou částku ve výši 74 798,57 Kč Vedle ní žalobkyně požadovala rovněž úhradu smluvního úroku ve výši 15,90 % ročně z této částky za dobu ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. od 31. 5. 2020, do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení z téže částky za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto jeho souhlas ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 19. 5. 2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, jejíž nedílnou součást tvořily obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit úrok ve výši 15,90 % ročně, to vše v 96 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 1 677 Kč, respektive 1 089 Kč, pokud jde o poslední splátku, a jež byly splatné vždy ke každému 17. dni příslušného měsíce s tím, že první splátka měla být splatná dne 19. 6. 2017 a poslední dne 19. 5. 2025. Ve smlouvě bylo sjednáno, že úroky z úvěru bude právní předchůdce žalobkyně vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce a dále též při doplacení úvěru a rovněž v den, kdy uplatní své právo na okamžité splacení úvěru, připisovat k jistině, přičemž úroky se tak stanou součástí jistiny a budou úročeny společně s jistinou. Žalovaný se dále zavázal hradit pojistné ve výši 150 Kč měsíčně v souvislosti s pojištěním proti jeho neschopnosti splácet úvěr pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání, které bylo sjednáno současně s předmětným úvěrem formou přistoupení žalovaného k rámcové pojistné smlouvě uzavřené mezi [pojišťovna] a právním předchůdcem žalobkyně dne 15. 12. 2009. 5. Z platební historie k předmětné úvěrové smlouvě vyhotovené dne 1. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr v plné výši dne 19. 5. 2017. 6. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti úvěru ze dne 30. 5. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o svém rozhodnutí ke dni 30. 5. 2020 jednorázově zesplatnit celý poskytnutý úvěr z toho důvodu, že žalovaný neuhradil v termínu pohledávku na svém úvěrovém účtu. Upozornil jej na skutečnost, že počínaje 31. 5. 2020 se jeho dluh úročí souběžně sazbou řádného úroku i úroku z prodlení a že k 30. 5. 2020 činil jeho dluh ze smlouvy o úvěru celkem 77 547 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 7. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, jakož i z potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky žalobkyní ze 4. 8. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k 3. 8. 2020 pohledávku ze shora uvedené úvěrové smlouvy na žalobkyni. 8. Z platební historie k předmětné úvěrové smlouvě vyhotovené dne 1. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaný dlužil k 30. 5. 2020 na jistině úvěru celkem 74 798,57 Kč. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný byl informován mimo jiné i o tom, že svůj dluh je povinen splnit žalobkyni. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 3. 2021, která byla dle přiloženého poštovního podacího archu téhož dne odeslána žalovanému, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 90 292,68 Kč s příslušenstvím vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 28. 3. 2021 s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. 11. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně poskytl na základě úvěrové smlouvy uzavřené dne 19. 5. 2017 žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok, jehož výše činila 15,90 % ročně, vše v 96 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 1 677 Kč, respektive 1 089 Kč, pokud jde o poslední splátku, a které byly splatné vždy ke každému 17. dni příslušného měsíce s tím, že první splátka byla splatná dne 19. 6. 2017 a poslední 19. 5. 2025 Smluvní strany si sjednaly přirůstání úroků k jistině úvěru vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce a také při doplacení úvěru a při uplatnění práva na jeho okamžité splacení. Žalovaný se zavázal rovněž k úhradě pojistného za pojištění jeho schopnosti splácet úvěr, jehož výše činila 150 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky, právní předchůdce žalobkyně celý poskytnutý úvěr k 30. 5. 2020 jednorázově zesplatnil a následně svou pohledávku z úvěrové smlouvy s účinností k 3. 8. 2020 postoupil žalobkyni. K datu 30. 5. 2020 činil dluh žalovaného na jistině úvěru celkem 74 798,57 Kč. Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován a následně byl žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 90 292,68 Kč předžalobní upomínkou ze dne 18. 3. 2021, v níž byl mimo jiné poučen o možném soudním vymáhání pohledávky v případě jejího nezaplacení. 12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. 13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 17. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se s účinností k 3. 8. 2020 stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, když prokazatelně poskytl žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši. Bylo tedy na žalovaném, aby i on dostál svým povinnostem plynoucím jak z uzavřené smlouvy, tak i ze shora citovaného § 2395 o. z., vrátil právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru a zaplatil smluvený úrok. Žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že tuto svou povinnost splnil a řádně a včas splácel sjednané splátky úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání této skutečnosti přitom leželo na něm. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud tedy vycházel z toho,