9 C 25/2021-64 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu 9. 11. 2020 domáhala po žalované zaplacení 4 084,77 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Tvrdila, že žalovaná jí doposud nezaplatila sjednanou úhradu za pronájem koncového zařízení v celkové výši 84,77 Kč a smluvní pokutu za nevrácení zařízení po skončení smlouvy ve výši 4 000 Kč, ačkoliv jí žalobkyně tyto částky řádně vyúčtovala. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto její souhlas ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena účastnická smlouva [číslo] na jejímž podkladě žalobkyně poskytovala žalované základní a doplňkové služby elektronických komunikací k telefonnímu číslu [číslo] Součástí smlouvy bylo mimo jiné ujednání o pronájmu koncového zařízení kategorie základ, IMEI [číslo], pro využívání služby pevného internetu do zásuvky. Žalovaná na základě tohoto ujednání měla pronajato zmíněné koncové zařízení, a to na dobu neurčitou s tím, že byla povinna hradit žalobkyni sjednané nájemné dle ceníku žalobkyně, jehož splatnost se řídila datem splatnosti jednotlivých vyúčtování ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, která žalobkyně žalované pravidelně vystavovala. Ve smlouvě byl dále sjednán závazek žalované, že nejpozději do 30 dní od ukončení smlouvy o pronájmu koncového zařízení je povinna na vlastní náklady vrátit pronajaté zařízení žalobkyni s tím, že pokud tak neučiní, bude povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Vyúčtováním [číslo] vystaveným dne [datum] žalobkyně vyúčtovala žalované cenu za pronájem zařízení ve výši 10,40 Kč bez DPH, která byla dle vyúčtování splatná k 27. 6. 2019. Vyúčtováním [číslo] vystaveným dne [datum] žalobkyně vyúčtovala žalované cenu za pronájem zařízení ve výši 24,79 Kč bez DPH, která byla dle vyúčtování splatná k 27. 7. 2019. Vyúčtováním [číslo] vystaveným dne [datum] žalobkyně vyúčtovala žalované cenu za pronájem zařízení ve výši 24,79 Kč bez DPH, která byla dle vyúčtování splatná k 27. 8. 2019. Vyúčtováním [číslo] vystaveným dne [datum] žalobkyně vyúčtovala žalované cenu za pronájem zařízení ve výši 10,40 Kč bez DPH, která byla dle vyúčtování splatná k 27. 9. 2019. Následně žalobkyně dopisem z 29. 10. 2019 vypověděla účastnickou smlouvu [číslo] to z důvodu neplnění závazků žalované z této smlouvy, a vyzvala žalovanou k vrácení pronajatého koncového zařízení ve lhůtě 30 dnů. Vyúčtováním vystaveným dne [datum] pak žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč za nevrácení koncového zařízení, která byla dle předmětného vyúčtování splatná k 11. 2. 2020. Předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 23. 9. 2020 byla žalovaná písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 9 022,10 Kč vzniklé z titulu jejích závazků z předmětné účastnické smlouvy ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. 5. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, nicméně i ve světle usnesení zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, č.j. Konf 40/2012 – 16, má soud za to, že v posuzované věci je dána pravomoc civilního soudu, a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné, a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé. V posuzovaném případě se totiž žalobkyně domáhá nikoliv úhrady za poskytnuté služby elektronických komunikací, nýbrž zaplacení ceny za pronájem koncového zařízení a současně i sjednané smluvní pokuty za jeho nevrácení ve stanovené lhůtě. Jedná se tedy o nároky, které sice byly sjednány ve smlouvy uzavřené podle § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, nicméně ve své podstatě jde o nároky z nájemní smlouvy, která byla součástí předmětné smlouvy. O takových nárocích je civilní soud nepochybně oprávněn rozhodovat. 6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený účastnickou smlouvou uzavřenou [datum], jejíž součástí byla též smlouva o nájmu koncového zařízení uzavřená ve smyslu § 2201 a násl. o. z. Žalobkyně svým závazkům z této smlouvy dostála, neboť žalované poskytovala sjednané služby elektronických komunikací a rovněž jí umožnila užívat předmětné koncové zařízení. Žalované tak mimo jiné dle citovaného § 2201 o. z. vznikla povinnost platit žalobkyni sjednané nájemné za užívání koncového zařízení. Žalovaná nevyvrátila tvrzení o tom, že tuto povinnost neplnila řádně a včas a že na nájemném dluží žalobkyni 70,38 Kč (85,16 Kč vč. DPH). Bylo přitom na žalované, aby v případě, že tuto částku již žalobkyni uhradila, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou a se soudem nijak nekomunikovala, vycházel soud z toho, že uvedenou částku skutečně doposud neuhradila, a přiznal žalobkyni požadovaných 84,77 Kč (bylo právem žalobkyně nepožadovat celou dlužnou částku, ale pouze její část). 8. Žalobkyně prokázala v řízení mimo jiné i fakt, že dopisem z [datum] vypověděla účastnickou smlouvu. Žalované touto výpovědí vznikla v souladu s příslušným smluvním ujednáním povinnost do 30 dnů od ukončení smluvního vztahu vrátit žalobkyni pronajaté koncové zařízení. V řízení opět nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaná tuto povinnost nesplnila. Soud proto uzavřel, že žaloba je oprávněná i co do požadované smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč, která byla sjednána právě pro případ nevrácení koncového zařízení ve stanovené lhůtě. 9. Ze všech shora popsaných důvodů soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 4 084,77 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z částek odpovídajících jednotlivým dlužným částkám nájemného za dobu ode dne následujícího dni jejich splatnosti do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl., a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.