9 C 264/2021-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení 8 672,86 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 4 10. 2016. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy její právní předchůdce vedl žalovanému běžný bankovní účet a umožnil žalovanému na tomto účtu čerpat kontokorentní úvěr, tzv. flexikredit, až do výše sjednaného úvěrového limitu 5 000 Kč. Žalovaný však tento limit překročil a nesplácel úvěr řádně a včas. Proto právní předchůdce žalobkyně nejprve nepovolený debetní zůstatek žalovaného ve výši 7 472,86 Kč převedl na nově zřízený úvěrový účet za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, přičemž následně, když žalovaný ani tyto splátky nesplácel řádně a včas, úvěr k datu 13. 2. 2020 zesplatnil. Pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy následně postoupil na žalobkyni. Aktuálně žalovaný dluží žalobkyni jistinu úvěru ve výši 7 472,86 Kč, poplatky v celkové výši 1 200 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 na částku 588,35 Kč Vedle těchto částek žalobkyně požadovala rovněž běžící smluvní úrok z úvěru ve výši 21,99 % z dlužné jistiny ročně od 29. 1. 2021 do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení z téže částky za téže období. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, žalovaný se k písemné výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud tedy ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládal, neboť žalovaný byl o tomto následku své procesní pasivity ve výzvě náležitě poučen. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 4. 10. 2016 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách. Na jejím základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal vést žalovanému běžný účet pro vedení platebního styku a dále též poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu. Ten činil dle dispozic k předmětné smlouvě z 10. 8. 2018 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal nepřekročit tento limit, přičemž pro případ, že se tak stane, bylo ujednáno, že za každý den překročení bude žalovanému účtován sankční poplatek dle sazebníku právního předchůdce žalobkyně a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen zvláštní sazbou. Úroková sazba předmětného kontokorentního úvěru činila k datu 10. 8. 2018 21,99 % ročně, úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku pak 29 % ročně. Žalovaný se v dispozicích k předmětné smlouvě o bankovních produktech a službách zavázal rovněž k úhradě vymezených poplatků souvisejících s poskytnutým úvěrem, a to mimo jiné poplatku ve výši 600 Kč za zaslání každé upomínky a poplatku ve výši 10 % povoleného úvěrového limitu za převedení nepovoleného debetního zůstatku z běžného účtu na úvěrový účet žalovaného. Dopisem z 10. 10. 2019 právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o tom, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek Flexikreditu a jeho prodlení se splněním závazku, pro které byla nařízena exekuce na jeho účet, s okamžitou účinností ruší povolený limit k běžnému účtu žalovaného. Ke dni vyhotovení uvedeného dopisu byl běžný účet žalovaného přečerpán o 6 972,86 Kč. Dopisem z 12. 10. 2019 byl žalovaný informován o tom, že jeho shora uvedený dluh byl právním předchůdcem žalobkyně převeden na nově otevřený úvěrový účet, za což byl žalovanému účtován poplatek ve výši 10 % z povoleného limitu jeho Flexikreditu, tedy ve výši 500 Kč, o který byla dlužná částka převedená na nově otevřený účet navýšena. Žalovaný byl současně vyzván k tomu, aby dlužnou částku uhradil ve čtyřech měsíčních splátkách po 1 868,21 Kč splatných vždy k 11. dni příslušného měsíce počínaje 11. 11. 2019. Dopisem právního předchůdce žalobkyně ze 14. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 8 672,86 Kč ve lhůtě do 28. 2. 2020. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 1. 2021 postoupena na žalobkyni, o čemž právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného dopisem z 2. 2. 2021. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 13 787,50 Kč s příslušenstvím vzniklého z titulu předmětného úvěru předžalobní výzvou žalobkyně z 23. 2. 2021. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc dle právní úpravy smlouvy o úvěru obsažené v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), respektive příslušných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 10. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl uzavřením smlouvy o úvěru závazkový právní vztah ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku prokazatelně splnil, když umožnil žalovanému čerpat úvěr na jeho běžném účtu formou povoleného debetního zůstatku. Bylo tedy na žalovaném, aby v souladu s příslušnými smluvními ujednáními i s § 2395 o. z. splnil svůj závazek ze smlouvy a vrátil právnímu předchůdci žalobkyně takto vyčerpané peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem, respektive zaplatil s úvěrem související poplatky. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný porušil sjednané podmínky kontokorentu, překročil povolený úvěrový limit a na jeho účtu vznikl nepovolený záporný zůstatek. Následně navíc svůj dluh právnímu předchůdci žalobkyně nesplácel řádně a včas. Bylo na žalovaném, aby v případě, že tato tvrzení žalobkyně nejsou pravdivá, soudu tvrdil a zejména pak prokázal, že své povinnosti ze smlouvy o úvěru plnil řádně a včas. Žalovaný však zůstal v řízení nečinným, se soudem nekomunikoval, na podanou žalobu nijak nereagoval. Soud proto vycházel z toho, že aktuálně skutečně v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou dluží žalobkyni žalobou požadovanou částku ve výši 8 672,86 Kč. Uložil proto žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení. Nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 21,99 % vyplývá přímo z textu dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách, nárok na zaplacení úroku z prodlení se pak opírá o § 1970 o. z., přičemž výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 12. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři