9 C 268/2021-57 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 6. 2021 domáhala po žalované zaplacení 4 061,75 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 17. 10. 2012. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy její právní předchůdce vedl žalované běžný bankovní účet a umožnil žalované na tomto účtu čerpat kontokorentní úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 3 000 Kč. Žalovaná však tento limit překročila a nesplácela úvěr řádně a včas. Proto právní předchůdce žalobkyně nejprve nepovolený debetní zůstatek žalované ve výši 4 061,75 Kč převedl na nově zřízený úvěrový účet za účelem jeho uhrazení žalovanou v pravidelných splátkách, přičemž následně, když žalovaná ani tyto splátky nesplácela řádně a včas, úvěr k datu 18. 11. 2019 zesplatnil. Pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy následně postoupil na žalobkyni. Aktuálně žalovaná dluží žalobkyni jistinu úvěru ve výši 4 061,75 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 ve výši 447,12 Kč, vedle těchto částek žalobkyně požadovala rovněž běžící smluvní úrok z úvěru ve výši 21,99 % z dlužné jistiny ročně od 29. 1. 2021 do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení z téže částky za téže období. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovanou, její souhlas soud předpokládal, neboť žalovaná se k jeho písemné výzvě obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 17. 10. 2012 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách. Na jejím základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal vést žalované běžný účet, přijímat na něj vklady a platby a uskutečňovat z něj výplaty a platby a dále též poskytnout žalované kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu. Ten činil dle dispozic k předmětné smlouvě z 27. 11. 2014 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala nepřekročit tento limit, přičemž pro případ, že se tak stane, bylo ujednáno, že za každý den překročení bude žalované účtován sankční poplatek dle sazebníku právního předchůdce žalobkyně a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen zvláštní sazbou. Úroková sazba předmětného kontokorentního úvěru činila k datu 27. 11. 2014 21,99 % ročně, úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku pak 29 % ročně. Dopisem z 28. 5. 2019 právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou o tom, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek Flexikreditu a jejímu prodlení se splněním závazku, pro které byla nařízena exekuce na její účet, s okamžitou účinností ruší povolený limit k běžnému účtu žalované. Ke dni vyhotovení uvedeného dopisu byl běžný účet žalované přečerpán o 3 561,75 Kč, nakonec nepovolený záporný zůstatek na účtu narostl až na 4 061,75 Kč. Dopisem z 30. 5. 2019 byla žalovaná informována o tom, že dluh ve výši 4 061,75 Kč byl právním předchůdcem žalobkyně převeden na nově otevřený úvěrový účet, za což byl žalované účtován poplatek ve výši 10 % z povoleného limitu jejího Flexikreditu, a žalovaná byla vyzvána k tomu, aby dlužnou částku uhradila ve dvou měsíčních splátkách po 2 030,87 Kč splatných k 28. 6. 2019, respektive 28. 7. 2019. Dopisem právního předchůdce žalobkyně z 19. 11. 2019 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 4 061,75 Kč ve lhůtě do 3. 12. 2019. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 1. 2021 postoupena na žalobkyni, o čemž právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovanou dopisem z 2. 2. 2021. Žalovaná byla následně vyzvána k úhradě dluhu v celkové výši 7 747,43 Kč s příslušenstvím vzniklého z titulu předmětného úvěru předžalobní výzvou žalobkyně z 23. 2. 2021. 5. Vzhledem k tomu, že výše povoleného limitu kontokorentního úvěru byla stanovena až v dispozicích k předmětné smlouvě o bankovních produktech a službách z 27. 11. 2014, vycházel soud z toho, že smlouva o kontokorentním úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena až k tomuto datu, byť se právní předchůdce žalobkyně zavázal k poskytnutí kontokorentního úvěru již v textu samotné smlouvy o bankovních produktech a službách ze 17. 10. 2012. Po právní stránce tedy věc hodnotil již dle právní úpravy smlouvy o úvěru obsažené v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), respektive dle příslušných ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 10. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl uzavřením smlouvy o úvěru závazkový právní vztah ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku prokazatelně splnil, když umožnil žalované čerpat úvěr na jejím běžném účtu formou povoleného debetního zůstatku. Bylo tedy na žalované, aby v souladu s příslušnými smluvními ujednáními i s § 2395 o. z. splnila svůj závazek ze smlouvy a vrátila právnímu předchůdci žalobkyně takto vyčerpané peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná porušila sjednané podmínky kontokorentu, překročila povolený úvěrový limit a na jejím účtu vznikl nepovolený záporný zůstatek. Následně navíc svůj dluh právnímu předchůdci žalobkyně nesplácela řádně a včas, pročež došlo k jeho zesplatnění. Bylo na žalované, aby v případě, že tato tvrzení žalobkyně nejsou pravdivá, soudu tvrdila a zejména pak prokázala, že své povinnosti ze smlouvy o úvěru plnila řádně a včas. Žalovaná však zůstala v řízení nečinnou, se soudem nekomunikovala, na podanou žalobu nijak nereagovala. Soud proto vycházel z toho, že aktuálně skutečně v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou dluží žalobkyni žalobou požadovanou částku ve výši 4 061,75 Kč. Uložil proto žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení. Nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 21,99 % vyplývá přímo z textu dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách, nárok na zaplacení úroku z prodlení se pak opírá o § 1970 o. z., přičemž výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 12. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci t