9 C 273/2020-61 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 4 968 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být dle žaloby uzavřena dne [datum] mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve lhůtě do [datum] a současně v téže lhůtě zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 968 Kč. Tuto svou povinnost však doposud ani částečně nesplnila. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla jejím právním předchůdcem postoupena žalobkyni. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalobkyně se z tohoto jednání prostřednictvím svého zástupce omluvila, přičemž souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná, ač řádně a s dostatečným předstihem předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně dne [datum] poskytl bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu žalované č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Pohledávka právního předchůdce na vrácení uvedené částky byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] postoupena na žalobkyni. O této skutečnosti právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovanou v dopise ze [datum], jehož prostřednictvím vyzval žalovanou k zaplacení částky ve výši 6 028 Kč ve lhůtě tří dnů na účet žalobkyně. Předžalobní výzvou z téhož data byla žalovaná vyzvána k úhradě uvedeného dluhu a nákladů právního zastoupení ve výši 6 534 Kč též přímo žalobkyní. 5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení se pak bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Jakkoliv žalobkyně v žalobě tvrdila, že právním důvodem vzniku žalobou uplatněné pohledávky byla smlouva o zápůjčce uzavřená mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou dne [datum], žádnou takovou smlouvu ani k výzvě soudu nepředložila. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl ve prospěch bankovního účtu žalované uvedeného dne částku 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala právní důvod uskutečnění této transakce, posoudil soud pohledávku jejího právního předchůdce na vrácení poskytnutých peněžních prostředků jako nárok vzniklý z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., kdy toto bezdůvodné obohacení vzniklo na straně žalované plněním bez právního důvodu – přijetím zmiňované částky 3 000 Kč. Podle § 2991 odst. 1 o. z. byla žalovaná povinna vydat předmět bezdůvodného obohacení, tedy vrátit poskytnuté peněžní prostředky, tomu, na jehož úkor se bez spravedlivého důvodu obohatila. V pozici„ ochuzeného“ se sice původně nacházel právní předchůdce žalobkyně, ten však svou pohledávku na vrácení předmětné částky postoupil na žalobkyni. Ta se tedy ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou této pohledávky včetně jejího příslušenství. 7. Za daných okolností bylo na žalované, aby v případě, že svůj dluh již právnímu předchůdci žalobkyně či žalobkyni samotné zcela či alespoň zčásti uhradila, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou, na podanou žalobu nijak nereagovala, se soudem nekomunikovala a k nařízenému jednání ve věci se bez omluvy nedostavila. Soud proto vycházel z toho, že tvrzení obsažené v žalobě je pravdivé a že žalovaná doposud skutečně na svůj dluh neuhradila ničeho. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 3 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Ve zbývající části, tj. co do částky 1 968 Kč, která měla dle žaloby odpovídat sjednanému poplatku za poskytnutí zápůjčky, soud podanou žalobu zamítl, neboť žalobkyni se nepodařilo prokázat, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou existovalo ujednání o povinnosti žalované tento poplatek uhradit. Tím, že se žalobkyně nezúčastnila nařízeného jednání ve věci, připravila se o možnost, aby jí soud poskytl příslušné poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soudu následně za dané důkazní situace nezbylo, než žalobu pro neunesení důkazního břemene částečně zamítnout. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 968 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně měla úspěch co do částky 3 000 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 1 968 Kč byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu je tedy třeba za procesně úspěšnou považovat žalovanou. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 60 % ku 40 % ve prospěch žalobkyně. Té proto ve smyslu shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 20 % (60 – 40 = 20). 10. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 394 Kč (20 % z celkových nákladů ve výši 1 968 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.